Rok, jehož jméno nesmíme vyslovit
Každý rok sdílím na jeho konci průběh, dělám inventuru "na duši" a sdílím s Vesmírem, vámi... Letos to bude ale jinak. Co se totiž stalo v roce 2024, zůstane v roce 2024. A pokud někdy o tomto roku budu hovořit, bude titulován "vy víte, jaký rok", nebo "rok, o kterém se nemluví", "rok, jehož číslo nesmíme vyslovit"... Ale i tak, zde pár poznámek:
Bolest je tu od toho, aby mě probudila. V tu chvíli dostává posvátný význam.
Motýla nenasytí to, čím se živila housenka.
Není třeba, abych lidem rozuměl. Důležité je, abych jim rozumět chtěl. Pak je můžu držet za ruku, i když se ztratí.
Pasti ega jsou nevyzpytatelné.
Člověk může vytvořit bariéry, překážky - velké jako hora. Ale láska i hory přenáší.
Tělo. Myšlenky. Emoce. Osobnost. Vědomí. Bože, co chci dál? Chci jít tam, co je za tím. Až tam, kde jsi Ty. Nekonečný.
Být lepší verzí sebe sama.
Najít místa, kde se nezraňujeme.
Když je všechno JÁ, proč si ubližovat?
VZTAH = sdílet to co mám + být tím, kdo jsem
Meditovat, ne editovat!
Žiju svůj sen, nebo sním o svém životě?
Bůh odstraňuje z mého života Ty, kteří měli takový rozhovor, který jsem nesměl slyšet.
Je třeba hovořit o svém zranění. Jen tak se můžeme stát léčiteli. Avšak je třeba mlčet o svém ublížení...
Pravda se neskrývá ve slovech ani odpovědích.
Mohu se změnit jen kvůli sobě. Pokud to chce/"chce" někdo jiný, a zradíme tím svou podstatu, ublížíme Bohu - znehodnotíme Jeho dílo.
Podstata duše je být LÁSKA a šťastná. Pokud to tak není, díváme se špatně, nechápeme, nežijeme.
Bůh mě takhle stvořil a měl k tomu důvod. Začínám Ho chápat.
Podíval jsem se pravdě do očí...a viděl sám sebe.
Vědomá svobodná volba.
Pokud si mám vybrat mezi LÁSKOU a PRAVDOU, vyberu si lásku k pravdě a pravdu v lásce.
Nemít pravdu a lhát jsou dva různé postoje.
Bože, proč jsi mě stvořil? Jaký byl Tvůj záměr?
Pokud někomu něco dávám, a on odmítne - zůstane to mně. Pokud mi někdo něco nutí a já to nechci, zůstane to jemu. Pokud někoho miluji a on mě ne, láska mi zůstane. Pokud mi někdo ubližuje a já to nepřijmu, ublíží především sobě.
Esoterika...byl způsob, jak vysvětlit či pojmenovat to, co prožívám a vidím. Nyní je to přežitek.
Být BOHATÝ = být v Bohu. Být chudý = závidět, žárlit, pomlouvat, bát se, odmítat....
LÁSKA a ŠTĚSTÍ se zhmotňuje.
Už nelze nést otěže. Už nelze nést vzorce, které fungovaly. Je třeba je pojmenovat a pustit. Duše už nechce nést to, co je přežité.
Má cesta je TICHO. Vše ostatní je špatný překlad.
Odpuštění není omlouvání "špatného" chování, ani zapomenutí způsobu, jak byl člověk zraněn, ani dovolení dál ubližovat. Odpuštění je smířen í s tím, co se stalo. Slyšet své rány, cítit i bolest. Pak člověk pochopí, že bolest nepotřebuje, aby danou situaci zvládl. Znamená to, že se posune dál. Odpuštění je dar, především pro mě. Pokud dokážu odpustit, jsem skutečně svobodný. Osvobození je propuštění vězně. Vězně v sobě samém.
Nic, ani povinnost, čest či morálka nepřikovají jednoho člověka k druhému. Když s Tebou chce někdo být, nezabrání mu v tom ani žádné nedostatky. A pokud chce odejít, nezadrží ho žádné Tvé přednosti.
Jsem na cestě, někdy mohu sejít, abych se přesvědčil, že jdu správně. Na cestě nechávám zátěže. Své i svých předků (i všechny ezo/bio pravdy) - možná jako hračky pro jiné. A zbyde jen dech a tlukot srdce. A můžu jen BÝT.
Život je takový, jaký je. Ale kvalitu mu dám a určím já.
Někdy stačí krátké věty složené z velkých slov.
Na počátku bylo SLOVO. Co bylo předtím? Prapočátek. Ticho. Nic...
Vertikální čas je v myšlení (od začátku do konce). Horizontální čas je ve vědomí (a probíhá na božské úrovni - co bylo dříve? Vejce, nebo slepice?)
"Já" má svou originální frekvenci. Nebude se ladit na jinou stanici...
Nechat neživé na cestě, ať se stane pouhým symbolem.
Bezpodmínečná láska nevytváří dluhy.
Znamení budoucnosti se stanou symboly minulosti.
Odložit svou osobnost a BÝT ŠTĚSTÍM BEZ SEBE.
Záleží na mé úrovni vědomí, co si z dané situace odnesu. Možná si nemám odnášet NIC.
Bože, jsi skvělý spisovatel a režisér, když jsi pro mě vše tak báječně vymyslel. Ale "herectví" nech na mě.
Omluva je to, když je vztah cennější než ego.
"Mělo to takhle být" - tak jak jsem mohl udělat něco špatně?
Někteří lidé si rozehráli hru se svými pravidly. Já ale nejsem figurka - ŠACH MAT!
"Pokud žiješ pro to, aby Tě jiní přijali, tak umíráš s každým jejich odmítnutím" (J. Tříska)
Moudří mají myšlenky v hlavě...hloupí na jazyku.
Nepřál jsem si být něčí nepřítel, ale nebudu jejich oběť.
Mlčím - ale nemusí to být jen klid. Někdy je to jen boj se sebou, o kterém nemá nikdo vědět.
Síla LIDSKOSTI a LÁSKY překoná všechny démony a zničí i peklo.
Život je změna. A pokud se něco nemění, jsou to zkostnatělé dedukce, fikce, představy a přežitá přesvědčení.
Jít vstříc dobrodružství znamení opustit komfortní zónu, projít strachem a rozvíjet se.
Udělat prázdné místo!
Jsou místa, kam slunce nezasvítí.
Podívej se dovnitř. Není důležité to, co se děje venku.
I klikatá cesta může vést přímo k cíli.
Láska neznamená člověka opravit.
VZPOMĚL JSEM SI. ŽIJU VE SVÉM VLASTNÍM STVOŘENÍ.
Mám zastavit apokalyptická proroctví.
Osvícení nepřichází zvnějšku.
Situace mě již neovládají. To já mám pod kontrolou sám sebe v situacích a ovládám se.
Milovat.
Vymanit se z duality.
I Bůh už nechce být egoistický. Chce se spojit s božstvím.
Přijmout bohyni, ale nepoddat se jí.
Slyším volání duší uvězněné v žalářích osobností.
Vyřčená slova mění osud. Nevyřčená formují člověka.
Osud je řeka. Karma je kormidlo. Já jsem loď. Mé vědomí je mapa.
Vyměnit všechny schopnosti za bezpodmínečnou lásku.
Tam, kam jdu, jdu sám.
Svým chováním udávám hodnotu sebe sama. A dělám to, co je správné - ne to, co je snadné.
(Jo, a byl to druhý nejtěžší rok v mém životě, hned po roce 2009...)
