Gabriel

KONEC: 31. prosinec…další rok za námi, další rok za mnou. Sedím opět u PC a snažím se myšlenkový obsah vložit na řádky tohoto textu. Odpočívám a letos opravdu zaslouženě. Letošní rok byl plný změn, proměn a s tím spojeného energetického výdeje.

Když si vzpomenu na to, že 1.ledna tohoto roku jsem si vykládal karty s pocitem strachu, že letošní rok 13, což je v tarotech smrt, bude asi i jako ona. Přijde nečekaně, náhle a změní stávající struktury… Samozřejmě jsem si i tuto kartu vytáhl na celý leden. No, říkal jsem si, že se na ní můžu připravit, ale ono to prostě nejde. Hned druhého jsou mi otevřeny oči. Jako když otevřeš krabici a v ní „překvapení“, tak já otevřel krabici a v ní pravda. Pravda o věcech, které jiní popisovali jinak než je skutečnost. A jelikož je třeba vývoje, tak co se dělo uvnitř mohlo i pomalu na povrch, tak bylo třeba, aby některé věci uzrály. Mimochodem, na ten leden jsem si napsal poznámku, že to bude jako pták fénix. Jo, shoří, ale zrodí se nový. Mnoho věcí, situací, vztahů…zemřelo, ale zrodilo se jinak či dostalo novou podobu. Některé programy, které si s sebou neseme už nefungují, tak proč bychom jim dávali prostor.

Důležitým uvědoměním pro mě letošní rok bylo to, že samozřejmě nemohu měnit lidi, mohu se změnit jen já…ale pokud bych měnil i své hodnoty a to, v co věřím, zakopal bych to co ctím, ale i sám sebe. Proto je lepší pozvat smrt a říci sbohem.

Ale tohle pochopení a prožitek z toho nebyl jen tak. Bylo třeba k němu dospět. Usilovnou prací, prací na sobě, ale i skrze nemoc a omezení. Letos mě to omezilo na čas i v pohybu a uvědomil jsem si, že samozřejmost, že si zavážu tkaničky není tak samozřejmá a že při pomoci s oblíkáním člověku vyhrknou slzy, když něco prostě nemůže. O to větší pokora je ve chvíli, kdy je mu jeho zdravotní stav navrácen a opraven… Děkuji.

Na prosinec jsem si ve výkladu napsal „plutí do hloubek“. Ano, je mi v nich krásně. Mlčení, tiché rozjímání, prostor pro sebe i ostatní. Nikdo se neruší, protože každý člověk má své hloubky a není třeba ho volat na pevninu jen proto, že zrovna není vidět. To si pak člověk uvědomí vztahy o závislosti a potřebě, když si vyžádá chvilku samoty a dotyční mlátí rukama na hladinu a hážou kameny do vody emocí jen proto, že nevnímají duši, která si pluje v hlubokém oceánu. Takže děkuji a sbohem. Moře volá a pluji si s proudem.

V letošním roce jsem se účastnil i nádherných projektů, splnil si sen s výstavou svých tarotových a vykládacích karet, viděl se s lidmi, se kterými jsem se několik let nepotkal. A v tom si uvědomil, jak některé pocity prostě nezmizí…a ani to nejde. Když si vzájemně s důvěrou dva lidé pohlédnou do duše, vznikne místo, kde se mohou potkat opět jen oni dva.

Mám i úkoly na rok další. Vidím, jaké věci jsem nezvládal a co si s sebou nesu dál. Jsem rád, že tenhle náklad není tak těžký. Letošní rok byl totiž hodně o změnách a jejich intenzitě. Možná to zní jako klišé, že změny jsou stále. Jenže člověk si tak nějak na ně zvykne a pak pozve do života další. Letošní rok ale byl jiný. Sotva se nějaká změna udála, ani si člověk na ten stav nezvykl a už přišla další. Jediná jistota byla ve změnách.

Za pár hodin tu máme nový rok. Čtrnáctka je v tarotech mírnost, symbolizovaná harmonií a tím, že přelévá jednu nádobu do druhé. Také změna, ale v poklidu a rovnováze. A tak budu i to toho roku vstupovat. Klidem, rovnováhou a vnitřním pocitem, že to nejhorší je za námi.

Smrt v tomto roce mě naučila se na svět dívat pohledem pomíjivosti, nestálosti, ale také pokory a vnitřního prožitku. ZAČÁTEK