Gabriel

21. SOCIÁLNÍ SKUPINA (KLASIFIKACE, PROBLÉMY, PŘÍSTUPY)

Sociální skupina

-sociální skupina = souhrn dvou a více osob, které mají společné cíle, uznávají společné

hodnoty, dodržují společné normy a jsou ve svých rolích na sobě závislé

Základní znaky sociální skupiny

1. interakce

-osoby ve skupině jsou ve vzájemné interakci tak, že každá osoba ovlivňuje druhé

a zároveň je sama ovlivňována druhými

2. komunikace

-sociální skupinu tvoří lidé, kteří jsou navzájem v meziosobních vztazích, komunikují

spolu a jejich vztahy jsou strukturované

3. organizace

-vztahy členů skupiny tvoří strukturu navzájem „propojených“ a hierarchicky

uspořádaných pozic a rolí -> skupinu tvoří jedinci, kteří jsou navzájem určitým

způsobem závislí, tzn. Že jejich vzájemné vztahy tvoří „organizovaný integrovaný

systém“

Význam sociálních skupin

 zprostředkovávají působení makrosociálního prostředí

 mají formativní vliv, podílejí se na dotváření sociálních rysů osobnosti

 ovlivňují individuální výkonnost

 posilují sociální identitu jedince, uspokojují jeho důležité sociální potřeby:

-být s lidmi (sounáležitost)

-být akceptován

-získat uznání

-seberealizovat se

Podstatné znaky skupin

-podstatnými znaky skupin je to, že jejich členové:

1. se prožívají jako k sobě patřící

2. se explicitně definují jako k sobě patřící

3. sledují společné cíle

4. sdílí normy a předpisy chování pro určitou oblast činnosti

5. mají mezi sebou více interakcí než navenek

6. se identifikují se společnou vztažnou osobou

7. jsou prostorově nebo časově odděleni od ostatních individuí širšího okolí

Vlastnosti skupiny

1. stabilita skupiny

-projevuje se změnami v členské základně -> stabilní skupiny jsou příznačné minimálními

změnami ve složení členské základny i ve struktuře pozic

2. integrace skupiny

=kompaktnost skupiny – projevuje se jednotou činností a postojů členů

3. koheze (soudržnost) skupiny

-je charakterizována pevností a stálostí intraskupinových vztahů relativně značnou

hloubkou vazeb mezi členy -> projevuje se silným pocitem sounáležitosti

-někteří autoři rozlišují tzv. socio-emocionální soudržnost (vychází z povahy vztahů ve

skupině) a instrumentální soudržnost (vychází z cílů skupiny)

4. atraktivnost skupiny

-přitažlivost skupiny je podmíněna významem skupinových cílů a činností pro jedince

(v souvislosti s jeho individuálními cíli a motivy) a také vážností, významností postavení

skupiny v širším kontextu

5. stálost skupiny

=stabilita skupiny z hlediska časového faktoru

6. autonomie skupiny

=stupeň nezávislosti skupiny na jiných skupinách

7. velikost skupiny

=rozlišení na malé a velké skupiny

8. míra intimity skupiny

=existence hlubokých, emotivních vztahů mezi členy

9. prostupnost (permeabilita) skupiny

=otevřenost skupiny pro nové členy

10. homogenita – heterogenita skupiny

-složení skupiny může být z hlediska určitého znaku stejnorodé či nestejnorodé

11. zaměřenost skupiny

=orientace skupiny -> z hlediska jasného vědomí cílů

-polarizace = orientace na jediný skupinový cíl

12. hodnotová orientace skupiny

=zaměření skupiny z hlediska uznávaných hodnot, které usměrňují činnost vedoucí

k dosahování cílů

13. míra uspokojení

-je závislá na saturaci individuálních potřeb členů skupinovou činností

-potence = význam skupiny pro její členy

14. stupeň libosti („hédonický tón“)

-skupinová příslušnost je obvykle spojena spíše s příjemnými než nepříjemnými city

15. míra kontroly a uplatňování skupinové moci

-označuje význam skupinové normy, do jaké míry skupina řídí chování individuí

Další charakteristiky skupiny

 flexibilita (aktivity skupiny jsou řízeny spíše neformálními než formálně pevně

stanovenými pravidly)

 závislost (členů na jejich skupině)

 participace (členové skupiny investují čas a úsilí do skupinových aktivit)

 stratifikace (pozice členů v hierarchii statusů)

 „viscidity“ – přilnavost (členové skupiny fungují jednotně)

Vznik členství ve skupině

1. biologickou náhodou

-člověk se narodí v určité době, do určitého státu, v konkrétní rodině...

2. přidělením

-přidělení je nějak určeno -> např. obec, třída, zaměstnání

3. na základě zájmu

-jedinec chce být členem skupiny

4. na základě určitých vlastností

-např. na základě příslušnosti k pohlaví, ke specifické skupině (studenti, dělníci aj.)

Druhy skupin

Malé a velké skupiny

-malé skupiny = všichni se vzájemně znají a komunikují spolu tváří v tvář (do cca 30-40

lidí) -> např rodiny, školní třída parta apod.

-velké skupiny = více než 40 lidí, všichni členové nemusejí být ve vzájemné interakci -> např.

větší organizace, národy, třídy, davy, státy apod.

Primární, sekundární a terciální skupiny

-primární (prvotní) skupiny – jsou charakterizovány intimním spojením tváří v tvář, prvky

spolupráce, citovou fixací (vazbou mezi členy), dlouhodobým působením s vlivem na celou

psychiku členů skupiny -> např. rodina

-sekundární (druhotné) skupiny – ovlivňují pouze část psychiky, mají krátkodobější působení,

vztahy jsou často náhodné -> např. školní třída, pracovní kolektiv

-terciální skupiny – jsou rozlišovány jen některými autory pro označení skupin zájmových

a volnočasových (někdy bývají zahrnovány do skupin sekundárních)

Formální a neformální skupiny

-formální skupiny = soustava pozic a vztahů – daná obvykle písemně, skupina funguje bez

ohledu na konkrétní osoby => pevná organizace a přesně stanovená pravidla -> naplňování

nadosobních cílů (např. pracovní organizace

-neformální skupiny – nemají předepsaná pravidla, fungují osobní vztahy => pozice je dána

vlastnostmi, ne písemnými pravidly (např. parta)

Členské a referenční skupiny

-členské skupiny = jedinci jsou skutečně členy -> např. politické strany, organizace

-referenční skupiny = ovlivňují jedince, kteří mohou, ale nemusí být členy -> vztahují se k ní

-ovlivnění referenční skupinou může být:

 pozitivní = jedinec uznává hodnoty skupiny, chce do ní patřit, chová se jako její

členové

 negativní = jedinec nechce do skupiny patřit a svým chováním se proti ní vymezuje

(distancuje se od ní)

Vlastní a cizí skupiny

-jde o rozlišení na tzv. „my“ a „oni“

-vlastní skupina si tvoří svůj názor na cizí skupinu a nějak se vůči ní vymezuje

Pozice – role – status

Pozice

=souhrn práv a povinností, které skupina jedinci určila (postavení v zaměstnání, v rodině,

společenská prestiž aj.

-pozice jednotlivce ve skupině se určuje podle:

 přitažlivosti pro jiné členy

 míry osobní moci a prestiže

 toho, jak skupina přijímá jeho prosazování se mezi ostatními

Role

-s pozicí ve skupině je spojena určitá role

-sociální role = chování, které skupina od jedince v určité situaci očekává, nebo chování,

které je vlastní určitému postavení ve společnosti

-umožňuje vysvětlit relativní pravidelnost jednání v určitých sociálních situacích

-zahrnuje práva a povinnosti, které jsou spojeny se statusem

-příslušnost k různým skupinám může způsobit konflikt rolí

Status

=pozice člověka v konkrétní oblsati sociálního života

-existuje pluralita statusů podle oblastí sociálního života (např. manžel-otec-mistr)

-určuje horizontální pozici jedince (jeho vztah k sobě rovným) a vertikální pozici v určité

hierarchii (např. v zaměstnání)

-statusy se vzájemně posilují (=shoda statusů)

-sociální status může být:

 vrozený

 získaný

 připsaný

Skupinové normy

=pravidla, soubor požadavků skupiny

-určují způsob a styl vzájemného kontaktu

-motivují činnost, chování a jednání

-promítají se do způsobu chování a jednání členů

-mohou mít formu explicitní = psaná pravidla s charakterem právním (např. zákony) či

regulační (např. provozní řád) nebo formu implicitní = nepsaná, pro všechny závazná

pravidla

-ve formálních skupinách se obvykle příliš nemění, v neformálních skupinách nemusí být

stálé -> závisí na:

 tradici

 konkrétní situaci

 postavení členů (např. dětem není dovoleno to, co dospělím)

-vyjadřují:

 cíle a ideály

 názory a postoje

 práva a povinnosti

 přípustné a nepřípustné jednání

-obsahují:

 charakteristiku žádoucího a nežádoucího chování

 kritéria hodnocení chování

 sankce a tresty

Sociální kontrola

=kontrola a hodnocení ze strany dalších členů skupiny -> regulace chování pomocí systému

norem a sankcí

Druhy sociálních norem

 zvyky = např. „slušné chování“ – sankce jsou nejslabší

 obyčeje – jejich dodržování je považováno za morální, nedodržování za nemorální

 zákony – obsahují právní a trestní sankce

 tabu – představují velmi silný tlak okolí, velmi přísné sankce

Skupinové hodnoty

=takové hodnoty, které skupina nejvíce oceňuje, dává jim přednost v chování, jednání

a určování cílů

-projevují se v hodnotících soudech a postojích

-hierarchie hodnot = pořadí, ve kterém jsou hodnoty řazeny za sebou

-skupinové ideály tvoří takové vzroy chování, které se pokládají za nejdokonalejší

(subjektivně i objektivně) -> členové skupiny se jim snaží přiblížit

Skupinová konformita

=přístupnost vlivům skupiny

-skupinový konformismus má řadu významných funkcí, především udržuje ideovou a funkční

jednotu skupiny, a tím zajišťuje i dosahování skupinových cílů

-vliv skupiny na konformismus je větší, když:

 skupina se skládá ze specialistů

 členové skupiny jsou pro jedince významnými osobami

 členové skupiny jsou jedinci podobní

-vliv skupiny na jedince závisí na řadě činitelů = na situačních podmínkách, na struktuře

a vlastnostech skupiny, na osobnosti jedince, který je vlivu vystaven aj.

Faktory skupinového konformismu

 atraktivnost skupiny, která je dána způsobilostí skupiny uspokojovat potřeby jedince

 možnosti negativních skupinových sankcí vůči jedincům, kteří jsou nekonformní

 autorita skupiny v očích jedince

 kredit skupiny, jehož významným aspektem je přesvědčení jedince, že skupina jedná

správně a přiměřeně

Znaky konformních jedinců

 respekt před autoritou

 tendence podléhat vlivům okolí

 často nezralost, nižší sebevědomí, nižší věk a inteligence

Znaky nekonformních jedinců

 nezávislost

 schopnost prosadit svůj názor i přes tlak skupiny

 sebejistota