sociální psychologie 20. st.
19. ZÁKLADNÍ PROBLÉMOVÉ OKRUHY SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE
20. STOLETÍ
Historie sociální psychologie
-dějiny vlastní sociální psychologie začínají až na přelomu 19. a 20. stol. => sociální
psychologie patří k jednomu z nejmladších oborů psychologie
-důvody pro pozdní vystoupení sociální psychologie: (Mueller, Thomas)
nedostatek vhodných výzkumných technik
nedostatek relevantních sociálněpsychologických otázek
člověk jako sociální bytost nebyl nahlížen jako možný objekt empiricko-vědeckého
výzkumu
existoval nedostatek vědomí problémů
-hlavní důvody pro vznik sociální psychologie tkví v problémech kapitalistické společnosti
v její rozvinuté fázi na konci 19. stol. a v rozvíjejícím se sociálním hnutím té doby
-podněty pro rozvoj empirické sociální psychologie přicházejí ze sféry výrobní -> ukázalo se,
že motivujícími činiteli nejsou jen mzda, pokuty a dozor (taylorismus), ale také sociální
vztahy mezi pracujícími a jejich postoje k organizaci, která je zaměstnává (E. Mayo ->
hawthornské experimenty)
-základní zdroje sociální psychologie: (Hofstätter)
1. poznání, že mnohé z toho, co tvoří povahu člověka, je podmíněno vztahy mezi lidmi
2. pokus vysvětlit psychologickými prostředky variační šíři toho, co se vykazuje v různých
„mezilidských situacích“
3. touha přispět ke zlepšení určitých „kritických mezilidských situací“, spojená se snahou
vést člověka tak, aby dospěl k jejich zlepšení
Vývoj sociální psychologie
-národová psychologie = pokus o psychologický výklad národních fenoménů (jazyka, mýtů,
náboženstí aj.) -> srovnávací historické zkoumání objektivních produktů sociální (nebo
kolektivní) interakce
-psychologie mas – postřehy o iracionální podstatě chování davů a jedince v davu
-krystalizace vlastní sociální psychologie -> psychologie dospívá k tomu, že:
jejím předmětem je individuum žijící v konkrétních sociálních podmínkách, které se
projevuje jako sociálně determinovaná bytost
bezprostředně za všemi sociálními jevy nacházíme člověka, jehož chování je určováno
sociálními činiteli a jehož utváření a vývoj je produktem sociálních podmínek, v nichž
žije
-psychologizující sociologie -> byla odmítnuta, psychologie nemá zastupovat sociologický
výklad společenských jevů => snaha vytyčit hranice mezi psychologií a sociologií
-antropocentrická orientace -> objevuje se kolem 30. let – zaměření na lidské sociální
chování => počátky oboru sociální psychologie práce
-marxistická sociální psychologie = zvláštní historická fáze ve vývoji sociální psychologie
-kritická psychologie -> zdůrazňuje jako primární společenskou determinaci lidské psychiky
-krize sociální psychologie v 70. letech -> problém intersubjektivity – posun od kategorie
sociálního chování ke kategorii sociálního prožívání
-k rozvoji sociální psychologie nejvíce přispěli:
Směry v sociální psychologii
Psychoanalytický přístup
-základní ideou = určité hromadné jevy a způsoby sociálního chování jsou odvoditelné
z raných dětských zkušeností
-Adorno se svými spolupracovníky vysvětluje genezi syndromu autoritářské osobnosti ze
vztahu syna k autoritativnímu otci
Interpersonální pojetí osobnosti
-osobnost je definována jako soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních
situací, které charakterizují lidský život -> základním motivačním zdrojem je snaha
dosáhnout uspokojení a bezpečí – interpersonální vztahy umožňují realizaci této tendence
Symbolický interakcionismus
-interakcionismus G.H. Meada představuje umírněný behavioristický přístup -> operuje
s klíčovými pojmy, jako je jáství, které mají intrapsychickou podstatu => sociální
behaviorismus
Behavioristický přístup
-je spojen s teoriemi učení, které se odpoutaly od laboratorních experimentů se zvířaty
a posunuly se do oblasti sociálních jevů -> jde o různé druhy sociálního učení, příp. o jeho
dílčí či obecnější pojetí
-A. Bandura = teorie observačního učení -> klíčovou roli hraje „zástupné zpevnění“
Kognitivistický obrat
-s průnikem kognitivistické psychologie se v sociální psychologii, orientované dosud na
behavioristické koncepty, mění její přístup k sociální realitě a k sociálnímu subjektu
-kognitivistický obrat začíná už u E.C. Tolmana, ale teprve Bandurova teorie sociálního učení
je označována jako kognitivistická
-do studia mezilidských interakcí se zavádí nové pojmy – životní prostor, percepce,
příčinnost, city, náležení aj.
-klíčový koncept vnímání osoby -> vnímání druhých určuje i způsob vztahování se k nim
a umožňuje kauzální analýzu interpersonálního chování
Nové paradigma sociální psychologie
-začátkem 70. let se prosadila nová orientace = humanistická psychologie -> snahy o nové
paradigma sociální psychologie
-objevují se nové podněty založené na analýze funkce vědeckého jazyka, prosazuje se
postmodernistický relativismus, objevují se nové přístupy k tématu socializace, k funkci
jáství v sociální interakci, v metodologické oblasti vystupuje požadavek na diskurzivně
analytický přístup a zúčastněné pozorování
Fenomenologický přístup
-v sociální psychologii je dosti vzácný
-G.W. Allport stanovil jako úkol sociální psychologie chápat a vysvětlovat, jak je myšlení,
cítění a chování individuí ovlivňováno reálnou, představovanou nebo implicitní přítomností
druhých -> přesto byla sociální psychologie pěstována jako věda o sociálním chování
s vyloučením prožívání
Hlavní témata sociální psychologie
sociální interakce
komunikace
sociální percepce
postoje
konflikt a spolupráce
hromadné chování
sociální učení
sociální prostředí
sociální motivace
