Psychologické metody
1. PSYCHOLOGICKÉ METODY
Metodologie
=určité pojetí vědy, jak má zkoumat svůj předmět – teorie metod a jejich sbírka, metodika =>
určuje pojetí předmětu, který má být zkoumán
Metody
=obecně pojaté způsoby zkoumání
Výzkumné techniky
=specifické formy metod, zpravidla jde o různé varianty pozorování
Metody sbírání faktů
-metody sbírání fakt = různé varianty pozorování => sebepozorování (introspekce),
pozorování cizího chování (extrospekce), interview, dotazník, studium dokumentů (např.
deníků, výtvarných projevů), kasuistika (studium jednotlivých případů) a experiment
(přirozený nebo laboratorní)
-za důležitou podmínku psychologického výzkumu je pokládána psychometrie (měření
podnětů a reakcí, tzv. nezávisle a závisle proměnných) – opírá se o ni experimentální metoda
-sledovaní činitelé i psychické reakce, které lze kvantifikovat se nazývají proměnné, protože
jejich míra nebo hodnota se mohou měnit -> dělí se na tři třídy:
1. nezávisle proměnné, které jsou reprezentovány nějakým druhem stimulace
2. závisle proměnné, kterými jsou sledované psychické reakce
3. intervenující proměnné, tj. všechny vnitřní, psychologicky relevantní dispozice, které
působí na vztah mezi vnějšími podněty a pozorovatelnými reakcemi, tj. intervenují
v něm
-základními metodami získávání dat jsou: experiment, pozorování, rozhovor, analýza
produktů činnosti, psychologické testy
-třídění výzkumných metod podle hloubky přístupu k poznání:
1. deskriptivní výzkumné metody – podávají jen přesný popis zkoumaného jevu, např.
ve formě deskriptivní statistiky nebo psychologické fenomenologie
2. korelační výzkumné metody – cílem je zjištění míry korelace (společného výskytu)
dvou nebo více jevů, např. inteligence a školního prospěchu; zjištěné korelace
umožňují určitou míru predikce (např. že vysoce inteligentní žák bude pravděpodobně
mít vynikající nebo alespoň dobrý školní prospěch)
3. experimentální výzkumné metody – umožňují nejhlubší úroveň explanace, protože
se jejich pomocí objevují kauzální vztahy mezi zkoumanými událostmi (např. že
příčinou agresivního chování je frustrace, která ovšem může vyvolávat i jiné druhy
psychických reakcí)
-psychologické testy = určité standardní podněty, nebo jejich soubory, prezentované jako
určité úkoly, vyvolávající určité psychické reakce, které jsou registrovány, resp. měřeny
a jsou ukazateli zkoumaného jevu – např. testem inteligence může být soubor určitých úkolů,
jejich řešení umožňuje změřit zkoumaný jev
Metody vyhodnocování faktů
-fakta se zpracovávají logickým myšlením a statistickými procedurami
-v psychologii platí tzv. empirický kánon, který klade vědecké požadavky na formulaci
empirických faktů a konstruktů => tři formulace kánonu: (Hermann)
1. empirická fakta jsou takové jevy, které mohou být objektivně a spolehlivě pozorovány
nebo měřeny,
2. teorie či hypotetické konstrukty musí být empiricky přezkoumatelné, prosty
protikladů, jednotné a explicitní,
3. teorie organizují empirická fakta, propůjčují jim jejich význam a připouštějí jejich
předvídatelnost
-vědecký výzkum směřuje k objevování vědeckých zákonů, tj. výroků o různém stupni
obecné platnosti, které vyjadřují zákonitě vystupující vztahy mezi dvěma nebo více jevy,
např. ve formě kauzálního vztahu (jestliže A, pak B) -> cílem vědeckého výzkumu je kromě
objevování zákonitostí, ale také verifikace (potvrzování) nebo falzifikace (zkoumání
možných rozporů a nepravdivostí) již získaných poznatků
-problém determinismu ve vědě -> cílem vědy je objevování příčin, což u různých věd v určité
míře umožňuje praktickou kontrolu jevů, které studuje
-indeterminismus = zpochybňování principu determinismu, tj . v podstatě kauzality
-různé druhy přirozené kauzality:
1. lineární kauzalita – jev A časově předcházející, vyvolává jev B, časově následující
A->B
2. cirkulární kauzalita – vzájemné působení jevů A<->B
3. filosoficko-spiritualisticky chápaná kauzalita – příčinou je „duchovní princip
svobody“, tj. „svoboda v rámci přirozenosti“, přirozený kauzální vztah -> např.
vztah hlad–jedení může být kontrolován a měněn na např. hlad–hladovění
-psychologický determinismus je v rámci empirické psychologie v rozporu se zjištěnými
fakty, operuje nepsychologickými termíny a je spekulativní => psychologické příčiny mají
zvláštní modalitu, jsou v podstatě motivy a principy učení, které určují (determinují)
zaměřenost jednání (motivy) a jeho způsoby (principy učení) – např. dietní nebo náboženské
důvody k naučenému hladovění
-psychologické zákony nemají často povahu zákonů přírodovědeckých (jestliže A, pak nutně
následuje B) – jsou to z velké části zákony stochastické (pravděpodobnostní), tzn. jestliže A,
pak s větší či menší pravděpodobností následuje B -> pravděpodobnostní povaha mnoha
psychologických zákonů plyne z toho, že psychické jevy jsou determinovány řadou
nekontrolovatelných činitelů a nelze tedy vyhodnotit všechny vlivy, které na ně působí
-vědy zabývající se životními ději jsou odkázány na statistické postupy -> proto
psychologické zákony vystupují také jako statistické zákony, tj. jako zákony spočívající na
průměrných hodnotách a platící pro průměrné hodnoty
-zákon je objektivní jev probíhající nezávisle na vědomí jedince; je-li objeven, dostává
určitou formulaci a je to „formulovaný odraz objektivního jevu v myšlení“
-existují různé druhy zákonů:
neomezené (univerzální)
omezené (singulární)
statistické
-zákony a hypotézy plní funkci vysvětlování (explanace) a předvídání (prognózy)
-hypotéza je pouze předběžné tvrzení či předpoklad, jehož pravdivost má být ověřena
zkoumáním
-zákony vyjadřují vědecké pravdy, tj. objektivně platné výroky o určitých jevech -> kritériem
vědecké pravdy je její logická stavba a vyzkoušení v praxi
-systém zákonů a principů vytváří teorii, tj. abstraktní pojetí dílčích a celkových problémů
dané vědy -> teorie vzniká z intuitivních postulátů (předpokladů) vědce, zatímco její
ověřování je věcí výzkumem prověřované platnosti hypotéz z teorie odvozených – v případě
nesouhlasu musí být teorie revidována (princip falzifikace)
-psychologie je věda teoreticky velmi nejednotná -> teorie má umožňovat vysvětlení či
chápání, které je předpokladem jejího praktického východiska – z množiny fakt umožňuje
vytvářet systém, který má být prost protikladů a mezer, umožňujících pouhé dohady
o podstatných aspektech předmětu – takové dohady do jisté míry vylučuje vědecká
terminologie, kterou reprezentují jednoznačně vymezené pojmy, s nimiž věda operuje ->
v psychologii je významová jednoznačnost užívaných termínů vzácná, jsou to konstrukty,
které označují přímo nepozorovatelné procesy a stavy a jsou odvozovány z toho, co je
pozorováno (např. pojem potřeby, emoce aj.)
-centrálním problémem psychologie je problém vysvětlení -> zatímco některé otázky lze
zodpovědět popisem (např. co je agrese), jiné je nutné zodpovědět explanací (např. proč je
někdo agresivní)
-tři způsoby vysvětlování (Lewin):
vysvětlení v termínech podstatných podmínek (např. jedinec je agresivní, protože
byl jako dítě přísně trestán a zakoušel málo rodičovské lásky)
genetické vysvětlení, které se v psychologii obvykle převádí na nějakou konkrétní
potřebu (např. pije, protože má žízeň)
teoretické vysvětlení, které se provádí v termínech nějakých konstruktů nebo
postulovaných činitelů (např. afektivní labilita se vysvětluje nevyvážeností procesu
vzruchu útlumu)
-základem vysvětlování je funkční závislost mezi dvěma jevy A a B, musí zde však být
i časová následnost (A předchází B), aby jev B mohl být vysvětlován pomocí A
-při studiu zjišťování některých psychických procesů (vnímání, paměť a zejm. chování)
mohou být používány kauzální analýzy založené na identifikaci příčin, zatímco pro oblast
prožívání se za legitimní považují významové analýzy, které jsou však velmi poplatné
výchozí teorii (např. psychoanalýza)
-P. Fraisse rozlišuje 2 typy analýzy užívané v psychologii:
strukturální analýza = analýza vztahu reakce-reakce, ponechávající stranou závislost
lidské psychiky na prostředí
relační analýza – rozšiřuje strukturální hledisko a klade si otázku vztahu podnětreakce
-> pokud jde o obecně charakteristické reakce (jako např. čivost), mohou být
pojímány jako funkce stimulu X pokud lze udržovat konstantní situaci, lze je zkoumat
jako funkci osobnosti
-základní formy vědecké analýzy (Mikšík):
1. klasifikační analýza (popisem a srovnáním zjištěných faktů se dospívá k určení
podstatných vlastností jevu)
2. vztahová analýza (směřuje k objevování souvislostí mezi danými jevy, přičemž
základní formou souvislostí je funkční vztah, jehož zvláštním případem je korelace)
3. kauzální analýza (směřuje k objevení vztahu příčina-následek, který je vědecky
nejdůležitější, protože umožňuje určit příčiny jevu, a tím v některých případech i jeho
ovládání)
4. systémově genetická analýza (je zaměřena na tzv. otevřený systém, který je v interakci
s jinými systémy a snaží se hlouběji postihnout vnitřní a vnější vztahy systému, tj.
souvislosti prvků, které systém tvoří a vnější souvislosti systému – genetická analýza
pak znamená zaměření se na vznik systému)
Pozorování
=sledování člověka a jeho projevů bez záměrného zásahu psychologa
-může být příležitostné nebo systematické, zúčastněné nebo nezúčastněné
Experiment
=záměrné zasahování, uspořádání podmínek a vlivů působících na zkoumanou osobu nebo
skupinu tak, aby bylo možné lépe zjistit zkoumaný jev
-umožňuje ověřovat hypotézy a budovat teorie
-v současnosti se užívá i metodicky náročnějších postupů v experimentálním výzkumu ->
mění se více než jedna podmínka (tzv. faktorové plány) a výsledné údaje jsou statisticky
zpracovávány
-rozlišuje se laboratorní experiment a experiment v přirozených podmínkách
-laboratorní experiment je výhodný z hlediska kontroly podmínek a přesnější registrace
projevů sledovaných osob, nevýhodou je možnost rušivého zasahování nezvyklého prostředí
do prožívání, chování i výkonů sledovaných osob
Rozbor slovních projevů
-důležitým a specifickým projevem člověka je řeč
-slovní projevy člověka lze získat při pozorování nebo experimentaci, ale především
rozhovorem či z dotazníků a jiných psaných projevů
-slovní projevy jsou subjektivní děje, závislé na subjektu, který mluví nebo píše, na rozdíl od
objektivních údajů, které zachytil přístroj nebo cvičený pozorovatel
-část slovních výpovědí jsou výpovědi o vnějším světě, jak jej jedinec vidí, prožívá, chápe
a hodnotí; druhou část tvoří výpovědi o sobě samém, které se také někdy označují jako údaje
sebepozorování
-slovní výpovědi lze podrobit rozboru a užít jich k poznání osobnosti vypovídajícího,
zpravidla v kombinaci s dalšími údaji
Sebepozorování, introspekce
-sebepozorování nelze považovat za hlavní zdroj psychologického poznání -> nejde o přímé
nazírání do vlastního nitra – člověk nemá neomyůný nástroj k poznání sebe samého,
prožívání vlastních psychických procesů není plně uvědomováno, je neúplné a někdy
i zkreslené
-poznání vlastních schopností a rysů osobnostmi je obvykle též zprostředkováno jako poznání
psychických vlastností druhých lidí, z údajů o vlastním chování, činností a jejích výsledcích
a ze srovnání s ostatními
Rozbor výsledků činnosti
-osobnost se projevuje nejen jednotlivými reakcemi a způsoby chování nebo průběhem složité
činnosti, ale také výsledkem činnosti -> výsledky činnosti zahrnují výsledky školních či
pracovních aktivit i zájmových činností, umělecká díla, sportovní výkony, množství a kvalitu
zhotovených výrobků aj.
-činnost a její výsledky obvykle ukazuje na schopnosti a dovednosti jedince, na jeho zájem či
nezájem o obor, na jeho svědomitost a vytrvalost -> z jednoho a téhož produktu činnosti se
přitom usuzuje na několik psychických činitelů – stejný produkt může být u různých osob
výsledkem různých psychických vlastností, procesů a stavů a také jejich vnějších podmínek
-aby závěr z rozboru výsledku činnosti nebyl ukvapený a schematický, je nutné doplnit údaje
pozorováním průběhu činnosti, zjišťováním jedincovy motivace, jeho zkušeností a podmínek
Posuzování (rating) a měření
-posuzování se zakládá na předpokladu, že znaky lidských činností a produktů, psychické
vlastnosti, stavy, vědomosti, dovednosti aj. lze u různých lidí, i u téže osoby v různých
okamžicích, seřadit podle toho, že týž znak je v jednom případě větší než ve druhém
-podrobně se posuzují nejrůznější znaky chování a psychické vlastnosti -> např. živost
citových projevů, družnost X samotářství, dominance X submise, kooperativnost X egoismus
apod.
-posuzují se údaje získané pozorováním, přirozeným experimentem, rozborem výsledků
činnosti aj.
-při posuzování se užívá stupnic o 3, 5, 6 nebo 7 stupních
-měřit znamená přiřadit jedince k určitému měřítku
-v psychologii se vyskytuje měření nejen v elementární podobě měření rychlosti reakcí na
podněty, času potřebného k vyřešení úlohy apod., měřítkem může být i škála intelektových
schopností, posuzovací škála k měření nálady od veselosti až do smutku apod.
Standardizované psychodiagnostické metody
-často se jich užívá v praxi i ve výzkumu
-zahrnují především inteligenční testy a osobnostní dotazníky
-standardizace znamená, že jsou přesně určeny úkoly předkládané zkoumané osobě i způsob
jejich předkládání – instrukce, vysvětlení, způsob a míra pomoci apod., přesně je určen také
způsob zpracování a hodnocení výsledků
-přesnost metody závisí na standardizaci, na přizpůsobení metody daným podmínkám, na
způsobu administrování (předkládání) testu či dotazníku vyšetřovaným osobám a na
vyhodnocení a interpretaci výsledků
Projektivní techniky
=zvláštní skupina psychodiagnostických metod
-vycházejí z předpokladu, že člověk promítá (projikuje) své vnitřní procesy, fantazie
i potlačené motivy do předložených mnohoznačných podnětů, takže tyto techniky mohou
vést ke zjištění i nevědomých momentů
-všechny techniky se nepořilo standardizovat, mají nižší validitu než jiné psychologické
metody a vyžadují od psychologa speciální výcvik a zkušenosti
-Rorschachův test = deset tabulí „s inkoustovými skvrnami“ -> vyšetřovaná osoba má uvést,
co v nich vidí
-v tematicko-apercepčním testu (TAT) a příbuzných technikách => předkládání schematických
obrázků – vyšetřovaná osoba má vyprávět ke každému obrázku příběh
-u dětí se jako projektivních či semiprojektivních technik využívá kresba naší rodiny, kresba
začarované rodiny, doplňování nedokončených vět atd.
Kombinování metod
-v psychologickém výzkumu i při diagnostice se zpravidla kombinuje více metod -> jejich
kombinace pomáhá překonávat jednostrannost některých metod a lze tak lépe vystihnout
skutečnost
Interpretace
-při syntéze údajů o zkoumané osobě (nebo skupině) probíhá interpretace, vysvětlení dat = jak
si vysvětlujeme jednotlivé projevy v chování, činnostech, výkonech, slovních výpovědích,
v údajích jednotlivých metod – na které psychické procesy, stavy a vlastnosti můžeme
usuzovat, které podmínky asi působily ve vývoji jedince při formování konkrétních
vlastností, jak jedinec působil na své prostředí apod.
-interpretace závisí na současné úrovni psychologického poznání a na psychologickém
vzdělání, metodologické průpravě a zkušenosti toho, kdo interpretuje
-je vždy neúplná a více či méně hypotetická, pravděpodobnostní
-dobrá psychologická teorie podporuje dobrou interpretaci, neadekvátní psychologické teorie
ji ztěžují, popřípadě vedou k chybám