problematika dospívání a rané dospělosti
17. PROBLEMATIKA DOSPÍVÁNÍ A RANÉ DOSPĚLOSTI
Období dospívání – adolescence
=od 15 do 20 let
-navazuje na období pubescence; adolescence začíná pohlavní zralostí
-důležité jsou především sociální a psychické změny adolescenta -> mění se osobnost
a sociální role adolescenta, které jsou spojeny s vyšším sociálním statusem
-je ukončen proces emancipace od rodiny, zklidňují se vztahy v rodině, na významu nabývají
partnerské vztahy
-výrazné mezníky adolescence: -ukončení povinné školní docházky, začátek období profesní
přípravy
-nástup do zaměstnání a ekonomická samostatnost nebo
nástup na VŠ
-právní plnoletost po dovršení 18ti let
Tělesný vývoj
-plná reprodukční zralost
-dokončování tělesného růstu -> vyrovnání se tělesným vzrůstem dospělým = významný
mezník sociálních vztahů => adolescent si nepřipadá tolik podřízený vůči autoritě
-fyzická síla je pro adolescenta také velmi důležitá -> potvrzení vlastní identity, zejména
u chlapců
-velmi důležitý pro identitu adolescenta je tělesný vzhled -> adolescent musí přijmout svou
identitu; pokud adolescent svou identitu nedokáže přijmout, vede to ke stavům zoufalství
a agrese vůči okolí
Kognitivní vývoj
-stav myšlení se proti pubescenci zásadním způsobem nemění
-flexibilita, snaha používat nové způsoby myšlení
-logické myšlení probíhá správně, ale adolescent často nebere v úvahu určitý kontext
situace => řešení nebývají komplexní, často jsou radiální, netradiční
-myšlení se rozvíjí hlavně ve škole a při volnočasových aktivitách -> vytváření identity
a sebehodnocení adolescence
-z hlediska školní identity není prospěch příliš důležitý, učení je motivováno dosažením
přijatelného prospěchu (prospěch, který dostačuje ke kladnému sebepojetí a nestojí mnoho
úsilí)
-adolescenti se snaží o to, aby jejich výkon nevedl ke konfliktu s lidmi (rodiči, spolužáky)
-adolescenti se dokážou nadchnout pro určitou činnost, kde dosahují vynikajících výkonů
(může to kompenzovat školní prospěch)
Vývoj identity
-má dvě fáze:
1. fáze postupné stabilizace
-probíhá na začátku adolescence -> vyrovnání vztahů s rodiči (stabilizace
a zklidnění) => osvojení zralejších způsobů chování a jednání
-na konci období stabilizace by se měla vytvořit nová pravidla soužití v rodině
2. fáze psychického osamostatnění
-nastává po období stabilizace
-člověk se postupně osamostatňuje, směřuje k úplné samostatnosti a nezávislosti na
rodině
-jedinec potřebuje potvrzení svých kompetencí mimo rodinu -> potřebuje hodnocení
druhých lidí pro své sebepojetí
-pro adolescenta jsou potřebné určité druhy prožitků a zkušeností -> preferuje maximum ve
svých prožitcích (hlučná hudba, adrenalinové sporty apod.)
-potřeba okamžitého uspokojení -> ukvapený sňatek, kradení aut, gamblerství (snaha rychle
získat peníze)
-adolescenti vyžadují absolutní řešení -> to se projevuje i v pojímání partnerských vztahů
(adolescent si nepřipouští možné změny ve vztahu)
-nastává psychosociální moratorium -> adolescentovi se jeví dospělost jako příliš náročná
a neatraktivní, snaží se ji nějakým způsobem odloži t=> např. odklad přijetí definitivní
varianty (nestálé vztahy, časté změny zaměstnání), odkládání zásadních rozhodnutí na
pozdější dobu
-když adolescent není schopen se rozhodnout, ztrácí tendenci k veškeré aktivitě
-adolescent často odmítá role, které preferuje společnost, vymezuje se přesně naopak =>
asociální činnost
-v hledání osobní identity a smyslu života může jedinci pomoci i víra, která mu poskytuje
model absolutních hodnot a uspokojuje potřebu přesahu aj.
Socializace
-adolescent si sám vybírá normy a pravidla chování, ke kterým bude loajální
-období tzv. postkonvenční morálky -> již se nejedná o mechanické dodržování společensky
uplatňovaných principů, adolescent se sám rozhoduje o pravidlech svého chování
a o normách, které bude uznávat => tzv. „zvnitřnění norem chování“
-snaha o nekonvenčnost pravidel může vést k seberealizaci v nějaké společensky nepřijatelné
oblasti (např. vandalismus, sprejerství aj.)
Vztahy adolescentů s vrstevníky
-vztah vrstevníky slouží adolescentovi k uspokojení určitých potřeb:
1. potřeba kontaktu s vrstevníky při společných činnostech => společná zkušenost, souvisí
s potřebou vytváření vlastní identity
2. potřeba smysluplného učení -> adolescent s vrstevníky experimentuje s různými
činnostmi, učí se nové => výměna informací, zkušeností a zážitků
3. potřeba citové jistoty a bezpečí->je uspokojována vrstevníky více než rodinou; postupné
navazování partnerských vztahů => odpoutání se z vazby na vrstevníky a kamarády
4. potřeba partnerského vztahu -> nabývá na významu i z hlediska sociálního tlaku,
partnerský vztah je nutný i pro získání určité prestiže ve vrstevnické skupině
5. potřeba sebepoznání může být uspokojována partnerským vztahem -> dotváření identity
adolescenta, lepší poznání vlastního chování v určitých situacích
-partnerský vztah v adolescenci prochází dvěma fázemi:
1. fáze zamilovanosti
-partner je často idealizován
-fáze je provázena pocity vzrušení a euforie, které se vztahují na určitého člověka
-experimentování s tím, jak druhého získat, jak si ho udržet atd.
2. fáze romantické lásky
-navázání vztahu s určitým člověkem
-jedinec hledá akceptaci milovaným člověkem => je důležitá pro vytváření sebeúcty
-je idealizován celý vztah, často jsou přeceňovány i možnosti vztahu (láska je chápána
jako všemocná a překonávající všechny překážky)
Vztahy adolescentů k dospělým
-adolescent je kritický k dospělým lidem, porovnává je s ideály, hledá určité možnosti->
hledá i vlastní identitu
-adolescent odmítá slabost a nerozhodnost dospělých, požaduje od dospělých uznání
vlastní autority
Profesní role
-adolescence je přípravné období pro přijetí profesní role
-první zaměstnání je často provázeno zklamáním->adolescent je často v podřízeném
postavení a musí se hodně přizpůsobovat, musí se adaptovat na pracovní kolektiv
s věkově staršími lidmi, má problémy s akceptováním nových pravidel a norem dané
pracovní skupiny
Mladá (raná) dospělost
=od 20 do 35 let
-někdy bývá označována jako raná nebo časná dospělost
-12 aspektů dospělého člověka:
1. vnímavost a dostatečná citlivost vůči sobě i světu a dobrý kontakt se světem i se sebou
samým
2. spokojenost sama se sebou, se svým vzhledem, se svou rodinou, se svou minulostí, se
vztahy, které má jedinec s ostatními lidmi, jedinec má sám sebe přiměřeně rád
3. empatie a schopnost naslouchat druhým, umění přiměřeně hájit jejich i své názory
4. umění být sám, dopřát samotu a klid ostatním lidem, schopnost být nezávislý
5. důvěra ke světu i ve svou budoucnost
6. umění naplno pracovat i naplno odpočívat, dospělý se umí zbavit stresu, aktivně si vybírá
svou životní cestu a lidi, kteří mu do ní vstoupí, je tvůrcem svého života
7. ochota pomáhat druhým i ochota nechat si od druhých pomoci, schopnost přijmout
pomoc od druhých
8. dospělý je skutečně sám sebou, má svou hrdost a důstojnost, je nekonformní, ale
nedostává se do rozporu s etickými pravidly
9. uvolněnost a přirozenost, umění se radovat, spontánnost, schopnost vyjadřovat své
postoje
10. dospělý dokáže dělat chyby, ale zároveň umí být za ně zodpovědný a dokáže být
dostatečně tvořivý
11. tolerance, dar sebereflexe a náhledu na život, schopnost dalšího vývoje
12. dospělý si uvědomuje, že je součástí přírody a přírodních jevů, je začleněn do společnosti
-dospělost se nedá přesně definovat, za nejvýznamnější psychologické znaky dospělosti je
považována samostatnost, schopnost svobodně se rozhodovat, zodpovědnost za své jednání
a své činy, sebeovládání
-osobní potřeby jsou u dospělého podřízeny vyšším hodnotám (práce, vzdělávání aj.)
-dospělost by měla být spojena se sebejistotou a sebedůvěrou, důvěrou ve své kompetence,
psychická vyrovnanost
Kognitivní vývoj
-dospělý člověk uvažuje abstraktně, nemá ještě dostatek konkrétních zkušeností -> abstraktní
myšlení umožňuje kategorizovat předešlé poznatky a využívat jich
-myšlení je postformální->snaží se brát v úvahu všechny složky problému
-dospělý chápe, že jeho názor je jen jedním z mnohých možných a platných názorů
-člověk si začíná uvědomovat, že nelze dosáhnou absolutní pravdy
-myšlení=flexibilní, pružné, otevřené k názorům ostatních
-podle psychologických testů inteligence do 30 let stoupá, pak začíná klesat
Sociální vývoj
-dospělost se projevuje změnou v oblasti vztahu s rodiči -> dospělý je psychicky i ekonomicky
nezávislý na rodině
-názor na rodiče začíná být realistický a hodnocení je objektivnější
-mladý dospělý dokáže přijmout názory a rady rodičů, ale nemusí se jimi vždy řídit
-změna sociální prestiže (role pracujícího nebo studenta VŠ)
-rozvoj partnerského vztahu -> schopnost vytvářet harmonický vztah, dělat kompromisy aj.
-schopnost stát se rodičem
-ekonomická samostatnost výrazně ovlivňuje identitu dospělého
-začíná být uspokojována potřeba seberealizace
Vývoj morálního uvažování dospělého člověka
-dospělý se sám rozhoduje, které normy bude respektovat a za své chování již nese plnou
odpovědnost
-dospělý nemá problém s akceptováním určitých společenských norem, dokáže chápat
potřebu dodržování určitých norem ve společnosti
-od 25 let se již dospělý dokáže aktivně postavit za dodržování určitých norem
Vývoj mužské a ženské role
-došlo k většímu zrovnoprávnění žen z hlediska získání lepší pozice
-z historického hlediska je ženská role nezávislejší, samostatnější a dominantnější; je problém
ve zvládání profesní a zároveň mateřské role
-muž ztratil deklarovanou dominanci -> to může být příčinou nejisté orientace v mužské roli;
může tak docházet k rezignaci na mužskou roli, k agresi apod.
Profesní role v mladé dospělosti
-nejprve se předpokládá experimentování s profesními rolemi
-zkušenost z více zaměstnání umožňuje přijmout určitou profesní roli
-2 fáze profesního vývoje:
1. fáze profesního startu
-dospělý si zkouší, zda jeho volba profese byla správná
2. fáze profesní konsolidace
-upevnění profesní role->uspokojení potřeby seberealizace
-u žen bývá fáze profesního startu přerušena mateřstvím, fáze profesní konsolidace následuje
později
-profesní role je důležitá pro uspokojení potřeb člověka:
a)potřeba seberealizace
-úspěch a výkon
-smysluplnost práce a její užitečnost pro ostatní
b)potřeba sociální konsolidace
-upevňování vztahu s druhými lidmi
c)potřeba změny a nových zkušeností
d)potřeba samostatnosti a ekonomické nezávislosti
e)potřeba otevřené budoucnosti
-možnost dalšího vývoje v profesní roli, šance na kariérní postup
-profese ovlivňuje identitu jedince, i když je pro jedince nevýznamná nebo je málo
akceptovaná
-každé zaměstnání je spojeno s určitými hodnotami a normami -> to se odráží v identitě
jedince
-typický profil mladého pracovníka:
1. nadšení a odvaha při řešení pracovních problémů
2. optimismus
3. pocit sebejistoty -> mladý člověk často přeceňuje znalosti a podceňuje zkušenosti
4. pružnost a adaptabilita
5. netrpělivost
6. odolnost a schopnost zvládat stres
7. realismus, pragmatismus
8. potřeba perspektivy a profesního vzestupu
Partnerství, manželství, rodičovství
-na adolescentní fázi zamilovanosti a romantické lásky navazuje fáze realistického vztahu ->
schopnost realistického hodnocení vztahu, partnera, možností vztahu a své role v něm;
prohloubení intimity vztahu a rozvoj výlučnosti ve vztahu k ostatním
-partnerský vztah uspokojuje potřebu citové jistoty, potřebu seberealizace, potřeba učení
a nové zkušenosti, potřeby otevřené budoucnosti
-partnerský vztah přechází v manželství, které představuje institucionalizovaný vztah
-každý partner vstupuje do manželství s určitým očekáváním (zkušenost z manželství rodičů
+ určitý ideál, ke kterému by chtěli směřovat)
-lidé jsou ovlivněni mýty, které se týkají manželství: 1)mýtus šťastného manželství
2)mýtus stejného prožívání a uvažování
manželů
-uzavření manželství je spojeno s proměnou vztahů se sociálním okolím => vymezení
vzájemného kontaktu s oběma primárními rodinami + osamostatnění se a vytvoření rodiny
vlastní
-2 fáze adaptace na manželství:
1. fáze primární orientace
-vzájemné poznávání se v určitých situacích
2. fáze „budování hnízda“
-předpokládá se, že po 4 letech jsou vzájemné vztahy ustáleny a manželský pár
má vytvořené vlastní tradice
-předpoklady manželství:
1. vymezení soukromí partnerů (každý musí být někdy sám)
2. vymezení práv a povinností ve společném soužití
3. společný životní cíl -> nutnost společné cíle najít
4. určité sebeomezení s ohledem na partnera
5. nutnost učit se otevřeně komunikovat a řešit problémy
-alternativy manželství:
1. volné soužití partnerů
2. život bez trvalého partnera
-rodičovská role je důležitou součástí identity člověka
-společnost očekává od mladého dospělého zvládnutí rodičovské role
-aspekty rodičovské role:
1. rodičovská role není vratná
2. rodičovská role je asymetrická -> rodič je vůči dítěti dominantní, rozhoduje o něm
3. dítě svého rodič poutá specifickou vazbou k druhému partnerovi
4. rodičovství vyžaduje určitou změnu životního stylu->přizpůsobení se životu dítěte
5. pozitivní zkušenosti s dítětem vytváří vazbu s dítětem
-rodičovství plní specifické potřeby:
1. potřeba zplodit potomstvo
2. potřeba citové vazby -> dítě přijímá a oplácí city rodiče
3. potřeba nových zážitků a zkušeností
4. potřeba seberealizace
5. potřeba otevřené budoucnosti
-fáze adaptace na rodičovskou roli:
1. příprava na příchod dítěte před jeho narozením
2. zaujímání rodičovských rolí po narození dítěte
-rodičovský výchovný model vychází z výchovného modelu vlastních rodičů -> vytváření
modelu, který se zdá partnerům ideální, problémy nastávají při neshodách mezi partnery
v pohledu na výchovu dítěte
-alternativy rodičovství:
1. bezdětnost-preference profesní role, bezdětné manželství apod.
2. svobodná matka-nepřítomnost druhého rodiče klade velké nároky na psychiku matky
Rozvod
-první krize manželství se předpokládá po 3-4 letech manželství (společného soužití) -> opadá
zamilovanost a idealizace partnera + nastává soustředění se na negativní vlastnosti partnera
-role osamělého rodiče je velmi emočně náročná -> pocity frustrace, ponížení, ekonomického
nedostatku, mocenského oslabení ve vztahu k dítěti atd.
Identita v mladé dospělosti
-v sebepojetí mladého dospělého se výrazně projeví:
1. vědomí nově nabyté samostatnosti a nezávislosti, která může vést k větší sebedůvěře
a sebejistotě, ale někdy i k nepřiměřenému riskování
2. pocit svobody, možnost volit si vztahy s lidmi, role, činnosti a styl života podle svých
vlastních potřeb a přání -> tlak společnosti na přijetí zodpovědnosti za vlastní
rozhodnutí může být chápán jako omezování
-změna myšlení se projeví i ve vztahu k vymezení vlastní identity -> odstup od radikalismu
v hodnocení druhých, jedinec si uvědomuje i protikladnost různých složek vlastní osobnosti
-mladý dospělý má potřebu změny, naplnění své vlastní identity -> je motivován k přijetí
nových rolí, i když jeho postoj k určitým rolím může být ambivalentí
-zvládnutí profesní role funguje jako potvrzení vlastních kompetencí i statusu dospělosti;
profesní uplatnění je důležitou složkou identity mužů i žen
-důležitou součástí identity mladého dospělého jsou role, které potvrzují kvalitu nových
mezilidských vztahů -> ve volbě vztahů se také projevuje osobní svoboda
-v době mladé dospělosti se stává součástí osobní identity i partner; role manžela představuje
zásadní zásah do života jedince -> stává se důležitou součástí identity (je důležité, jestli
jedinec získání této role chápe jako zisk nebo jako ztrátu)
-vstup do manželství vede k podpoře párové identity, která může být specifickým vymezením
vůči okolí
-důležitou součástí identity dospělého člověka je rodičovská role -> narození zdravého dítěte
uspokojuje mnohé psychologické potřeby
-identita otce a matky je biologicky i sociálně rozdílná -> role matky je spojena s větší
proměnou vlastní osobnosti, která je dána již těhotenstvím
-otcovskou i mateřskou identitu ovlivňují ve značné míře různé sociální normy nebo i mýty,
které často vymezují otce jako méně významného rodiče
Období prvního bilancování ve 30ti letech
-člověk začíná bilancovat, čeho dosáhl z hlediska partnerské role, profesní role
a rodičovské role
-pokud je člověk nespokojen, může se snažit neuspokojivé role nějak napravit
nebo změnit
