Gabriel

22. POSTOJE A JEJICH ZMĚNA

Postoje

-pojem postoje vnesli do sociologie a sociální psychologie W.J. Thomas a F. Znaniecki svou

rozsáhlou prací o polském rolníkovi v Americe (1918-20)

-postoj = sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama

-postoje jsou součástí osobnosti, souvisí se sklony a zájmy osobnosti, předurčují poznání,

chápání, myšlení a cítění

-postoje jsou stabilní systémy pozitivního nebo negativního hodnocení, emočních pocitů

a technik jednání týkajících se sociálních cílů

-získávají se v průběhu života, především vzděláváním a širšími sociálními vlivy (veřejné

mínění, sociální kontakty aj.)

-jsou relativně trvalé

-postoj vyjadřuje vztah (sympatii, antipatii) k objektům, situacím a dalším identifikovatelným

stránkám prostředí včetně abstraktních idejí

-vyjadřují pocity, ele jsou spojeny s kognitivními funkcemi a s činnostmi => mají kognitivní,

afektivní a behaviorální složku

-intenzita postoje může být vyjádřena pozicí v prostoru kontinua od extrémně pozitivního

přes neutrální k extrémně negativnímu postoji:

Dimenze (složky) postojů

1. kognitivní dimenze

-týká se názorů a myšlenek, které osoba má o předmětu postoje

2. emocionální (afektivní) dimenze

-týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoje, tj. emocí či emocionálních reakcí

3. konativní (behaviorální) dimenze

-týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje

Druhy postojů

-citové X poznávací

-kladné X záporné

-verbální X neverbální

-skryté X zjevné

-silné X slabé

-soudržné X nesoudržné

-vědomé X nevědomé

-individuální X skupinové

-stálé X proměnlivé

Charakteristiky postojů

 extrémnost postoje (tj. zcela pozitivní nebo zcela negativní hodnocení nějakého

objektu) – je méně častá, ale intenzivní = nejvíce odolná vůči změnám

 multiplexita postoje -> postoj může být jednoduchý nebo mnohotvrný, založený na

jediném „faktu“ nebo na množství poznatků – jednoduché postoje se mohou snadněji

měnit ve svůj protiklad než multiplexní postoje (ty jsou přístupnější změnám ve své

intenzitě)

 konzistentnost postoje vyjadřuje vnitřní vyrovnanost jeho složek (psychologickou

nikoli věcnou)

 interkonexe postojů (jejich vzájemná spojitost) -> postoje mohou být na sobě různě

závislé – čím jsou postoje více psychologicky propojeny, tím jsou odolnější vůči

změnám

 konsonance v seskupení postojů (tj. jejich shodnost, relativní jednota) -> shodné

postoje se mohou podporovat, a být tak odolnější vůči změnám – disonance

v postojích zakládá tendenci k její redukci

 síla a množství uspokojovaných potřeb – postoje uspokojují určité potřeby jedince

(např. potřebu jistoty, pozitivního sebehodnocení aj.) -> čím více významných potřeb

uspokojují, tím jsou více rezistentní vůči změnám – podporují vnitřní integritu,

stabilitu osobnosti

 centrálnost vztažných hodnot -> centrální = postoje, které má jedinec cůči objektům,

jež mají pro něho význam => jsou odolné vůči změnám

Kritéria pohotovosti vytvářející postoj

 postoje vždy zahrnují vztah subjekt – objekt (objekty = věci, ooby, skupiny, instituce,

ideje, události atd.) -> tyto vztahy se vyvíjejí z interakce subjektu s vnějším světem

 postoje jsou vytvořeny ve vztahu k objektům , které mohou, ale nemusí mít primárně

motivační význam

 postoje mají afektivní vlastnosti různých stupňů – zdrojem afektivního akcentu

postoje jsou především zkušenosti spojené se sociálním statusem a motivační

činitelé -> postoje se utvářejí ve vztahu k sociálním hodnotám nebo normám, v nichž

jsou standardizovány afektivní fixace

 postoje jsou více či méně setrvávající stavy pohotovosti k reakcím -> někdy záleží na

momentálním stavu organismu nebo na situaci v čase

 postoje zahrnují množství a rozmanitost stimulů , k nimž se vztahují – postoje se

vyvíjejí jako důsledky určitých zkušeností -> indukují kognitivní komponenty =>

rozsah stimulů, k nimž se jedinec svým postojem vztahuje, je variabilní, mění se podle

povahy zdroje postoje a podle vztahu individuálního postoje a stimulující situace, jíž

je jedinec vystaven, podle stupně generalizace stimulu

Konzistence postojů

-určité postoje se mohou vyskytovat společně, i když spolu zdánlivě nesouvisí -> mají něco

společného, určitou vnitřní logiku = kognitivní konzistence

-předpokladem teorie kognitivní konzistence je to, že všichni usilujeme o to, aby naše

přesvědčení, postoje a názory byly konzistentní -> inkonzistence je podnětem k takové

změně, která vytvoří když ne logický, tak slespoň koherentní celek

-podle některých zjištění má většina lidí své postoje uspořádané inkonzistentně => teorie, že

naše názory existují v podobě názorových molekul

-názory jsou tvořeny z přesvědčení (faktů), postoje (pocitů) a percepce sociální podpory

názoru (stoupenci)

-stoupenci určitých názorů mají důležité sociální funkce -> slouží zejm. k zesilování

identifikace se sociálními skupinami – stoupenci jsou důležitější složkou názorových

molekul než pocity a fakta

Funkce postojů

1. instrumentální funkce

=ty postoje, které lidé zastávají z praktickýxh nebo utilitárních důvodů (být pro nižší daně,

pro sociální výhody aj.)

-vyjadřují zvláštní případy obecné touhy po dosažení prospěchu

-mohou být změněny tehdy, když je člověk přesvědčen, že jiná alternativa mu přinese

větší prospěch

2. kognitivní funkce

-pomáhají vnášet řád do názoru na svět

-jsou to v podstatě schémata, s jejichž pomocí lidé zpracovávají informace, aniž by se

museli zabývat detaily

3. hodnotová funkce

=ty postoje, které vyjadřují hodnoty a sebepojetí

-jsou odvozeny od hlubší hodnotové orientace a těžko se mění

4. ego-obranná funkce

-chrání před úzkostí a devalvací ega

5. sociálně adjustační funkce

-postoje napomáhají pocitu, že jsme součástí nějaké sociální skupiny

-mění se spolu se změnou sociálních norem

Postoje – názory – hodnoty

-rozdíl mezi postoji a názory spočívá zejm. v jejich emocionální dimenzi -> názory jsou

v podstatě neutrální – jsou to výroky, o nichž si jedinec myslí, že jsou pravdivé X postoje

mají hodnotící charakter – indikují pocity ve vztahu k určité záležitosti

-důležitým kritériem pro rozpoznání postoje je jeho souvislost s hodnotami

-hodnoty jsou poměrně stálé osobní předpoklady, které leží v samém základu postojů ->

týkají se obecných principů (např. toho, co je morální nebo společensky žádoucí)

-osobní hodnoty a principy slouží jako standardy pro posuzování vlastního chování i chování

ostatních => jsou úzce provázány s postoji, které většinou přímo vycházejí ze základní

hodnotové soustavy člověka

Postoje a chování

-postoje jsou sledovány především proto, že dokáží predikovat chování

-postoje c mnoha případech determinují chování člověka -> chování je však determinováno

i jinými faktory

-postoje, které člověk vyjadřuje verbálně, se mohou značně lišit od postojů, o nichž svědčí

jeho chování -> při zkoumání souvislostí mezi postoji a chováním se lze setkat s konfliktem

mezi dvěma protikladnými postoji

-postoje predikují chování, když:

 jsou silné a konzistentní (na rozdíl od postojů slabých nebo ambivalentních)

 jsou založené na přímé osobní zkušenosti (na rozdíl od postojů založených na slyšené

nebo čtené informaci)

 specificky souvisí s predikovaným chováním (nejsou jen všeobecné)

Teorie kognitivní disonance

-L. Festinger -> předpokládá, že člověk je vnitřně nucen udržovat kognitivní disonanci

-vzájemně inkonzistentní kognice vyvolávají nepříjemné pocity a motivují jedince, aby tuto

kognitivní disonanci redukoval

-postoje mohou vést k chování, chování však zároveň může vést k postojům => chování, které

je v rozporu s postojem, vytváří disonanční tlak na změnu postojů, aby byly s chováním

konzistentní => k největší změně postoje dochází, když není jiný důvod pro příslušné

chování

Změny postojů

-postoje jako produkty učení se mohou za určitých podmínek měnit -> vše naučené je

podmíněné

-významné postoje jsou stabilizované a v běžném životě se obvykle nemění -> jen pod vlivem

výrazné korektivní zkušenosti (např. psychický otřes, životní krize apod.)

-podmínky uměle navozující změnu postuje (prolomení hodnotové struktury – např. „mytí

mozku“, vytvoření motivace pro přijetí nového hodnocení – např. mučení, cvičení nového

postoje – např. při ztrátě identity)

Faktory změn postoje

 důvěryhodnost zdroje informace

 atraktivita zdroje informace

 moc zdroje informace

 styl, struktura a obsah informace

Činitelé změn postojů

 vliv prostředí

 traumatické zkušenosti (psychicky zraňující zážitky)

 protikladné osobní zkušenosti (zklamání ve významných oblastech života)

 zrání osobnosti (krystalizace a integrace postojů)

 vliv masmédií

Druhy změn postoje

 sourodé změny – týkají se zesilování pozitivního nebo negativního postoje

 nesourodé změny – určitá míra pozitivního postoje se mění v určitou míru

negativního postoje nebo naopak, zeslabuje se počáteční kladný nebo záporný postoj

Podstatné podmínky změny postoje

1. změna postojů závisí na recepci nových informací, které z hlediska zainteresované osoby

se takovým či jiným způsobem vztahují k objektu postoje

2. postoj vůči nějakému objektu se změní, jestliže se změní kognitivní obsah jiného, s ním

spojeného objektu

Přesvědčování

-přesvědčování = takové ovlivňování, při kterém se recipient pod vlivem přesvědovatele

dobrovolně, zainteresovaně a zúčastněně ujišťuje o zdůvodněnosti nějakého stanoviska

-používá se proti určitému přesvědčení, které má být z nějakých důvodů změněno

-opírá se o argumentaci racionální, emocionální nebo kombinovanou

-emocionální argumentace působí primárně na city, ale podstatně méně na chování y její vliv

je spíše okamžitý, časem slábne

-racionální argumentace se nemůže od působení na emoce zcela distancovat, neboť hrají

v postojích zásadní roli => řada osvědčených postupů, např.:

 rytmus ano-odpovědí -> přesvědčování se navodí jako diskuse, v níž jsou

přesvědčovanému pokládány otázky, na něž musí odpovědět „ano“, a pak se náhle

prezentuje určitá nabídka či argument působící ve směru přesvědčování -> existuje

tendence odpovědět rovněž „ano“

 technika spoluběžce -> lidé chtějí činit a vyznávat to, co činí a vyznává většina => je

důležité přesvědčit je, že to, co by měli učinit nebo jaký postoj by měli zaujmout, činí

všichni a mají to za něco samozřejmého

Přesvědčovací techniky (triky)

1. noha ve dveřích

-poté, co recipient udělá jen „něco malého“, je těžké odmítnout další krok => změna

sebehodnocení, touha „nezklamat“

2. dveře ve tváři

-nejprve je přednesen velký požadavek, který je prudce snížen => zdání „výhodnosti“,

působí na naše vytváření dojmu

3. nízký míč

=velká nabídka, která zaujme -> v průběhu je recipientovi sděleno, že daný produkt

„došel“, ale je nabídnuta jiná, „stejně dobrá“ varianta