postoje
22. POSTOJE A JEJICH ZMĚNA
Postoje
-pojem postoje vnesli do sociologie a sociální psychologie W.J. Thomas a F. Znaniecki svou
rozsáhlou prací o polském rolníkovi v Americe (1918-20)
-postoj = sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby, situace a na sebe sama
-postoje jsou součástí osobnosti, souvisí se sklony a zájmy osobnosti, předurčují poznání,
chápání, myšlení a cítění
-postoje jsou stabilní systémy pozitivního nebo negativního hodnocení, emočních pocitů
a technik jednání týkajících se sociálních cílů
-získávají se v průběhu života, především vzděláváním a širšími sociálními vlivy (veřejné
mínění, sociální kontakty aj.)
-jsou relativně trvalé
-postoj vyjadřuje vztah (sympatii, antipatii) k objektům, situacím a dalším identifikovatelným
stránkám prostředí včetně abstraktních idejí
-vyjadřují pocity, ele jsou spojeny s kognitivními funkcemi a s činnostmi => mají kognitivní,
afektivní a behaviorální složku
-intenzita postoje může být vyjádřena pozicí v prostoru kontinua od extrémně pozitivního
přes neutrální k extrémně negativnímu postoji:
Dimenze (složky) postojů
1. kognitivní dimenze
-týká se názorů a myšlenek, které osoba má o předmětu postoje
2. emocionální (afektivní) dimenze
-týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoje, tj. emocí či emocionálních reakcí
3. konativní (behaviorální) dimenze
-týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje
Druhy postojů
-citové X poznávací
-kladné X záporné
-verbální X neverbální
-skryté X zjevné
-silné X slabé
-soudržné X nesoudržné
-vědomé X nevědomé
-individuální X skupinové
-stálé X proměnlivé
Charakteristiky postojů
extrémnost postoje (tj. zcela pozitivní nebo zcela negativní hodnocení nějakého
objektu) – je méně častá, ale intenzivní = nejvíce odolná vůči změnám
multiplexita postoje -> postoj může být jednoduchý nebo mnohotvrný, založený na
jediném „faktu“ nebo na množství poznatků – jednoduché postoje se mohou snadněji
měnit ve svůj protiklad než multiplexní postoje (ty jsou přístupnější změnám ve své
intenzitě)
konzistentnost postoje vyjadřuje vnitřní vyrovnanost jeho složek (psychologickou
nikoli věcnou)
interkonexe postojů (jejich vzájemná spojitost) -> postoje mohou být na sobě různě
závislé – čím jsou postoje více psychologicky propojeny, tím jsou odolnější vůči
změnám
konsonance v seskupení postojů (tj. jejich shodnost, relativní jednota) -> shodné
postoje se mohou podporovat, a být tak odolnější vůči změnám – disonance
v postojích zakládá tendenci k její redukci
síla a množství uspokojovaných potřeb – postoje uspokojují určité potřeby jedince
(např. potřebu jistoty, pozitivního sebehodnocení aj.) -> čím více významných potřeb
uspokojují, tím jsou více rezistentní vůči změnám – podporují vnitřní integritu,
stabilitu osobnosti
centrálnost vztažných hodnot -> centrální = postoje, které má jedinec cůči objektům,
jež mají pro něho význam => jsou odolné vůči změnám
Kritéria pohotovosti vytvářející postoj
postoje vždy zahrnují vztah subjekt – objekt (objekty = věci, ooby, skupiny, instituce,
ideje, události atd.) -> tyto vztahy se vyvíjejí z interakce subjektu s vnějším světem
postoje jsou vytvořeny ve vztahu k objektům , které mohou, ale nemusí mít primárně
motivační význam
postoje mají afektivní vlastnosti různých stupňů – zdrojem afektivního akcentu
postoje jsou především zkušenosti spojené se sociálním statusem a motivační
činitelé -> postoje se utvářejí ve vztahu k sociálním hodnotám nebo normám, v nichž
jsou standardizovány afektivní fixace
postoje jsou více či méně setrvávající stavy pohotovosti k reakcím -> někdy záleží na
momentálním stavu organismu nebo na situaci v čase
postoje zahrnují množství a rozmanitost stimulů , k nimž se vztahují – postoje se
vyvíjejí jako důsledky určitých zkušeností -> indukují kognitivní komponenty =>
rozsah stimulů, k nimž se jedinec svým postojem vztahuje, je variabilní, mění se podle
povahy zdroje postoje a podle vztahu individuálního postoje a stimulující situace, jíž
je jedinec vystaven, podle stupně generalizace stimulu
Konzistence postojů
-určité postoje se mohou vyskytovat společně, i když spolu zdánlivě nesouvisí -> mají něco
společného, určitou vnitřní logiku = kognitivní konzistence
-předpokladem teorie kognitivní konzistence je to, že všichni usilujeme o to, aby naše
přesvědčení, postoje a názory byly konzistentní -> inkonzistence je podnětem k takové
změně, která vytvoří když ne logický, tak slespoň koherentní celek
-podle některých zjištění má většina lidí své postoje uspořádané inkonzistentně => teorie, že
naše názory existují v podobě názorových molekul
-názory jsou tvořeny z přesvědčení (faktů), postoje (pocitů) a percepce sociální podpory
názoru (stoupenci)
-stoupenci určitých názorů mají důležité sociální funkce -> slouží zejm. k zesilování
identifikace se sociálními skupinami – stoupenci jsou důležitější složkou názorových
molekul než pocity a fakta
Funkce postojů
1. instrumentální funkce
=ty postoje, které lidé zastávají z praktickýxh nebo utilitárních důvodů (být pro nižší daně,
pro sociální výhody aj.)
-vyjadřují zvláštní případy obecné touhy po dosažení prospěchu
-mohou být změněny tehdy, když je člověk přesvědčen, že jiná alternativa mu přinese
větší prospěch
2. kognitivní funkce
-pomáhají vnášet řád do názoru na svět
-jsou to v podstatě schémata, s jejichž pomocí lidé zpracovávají informace, aniž by se
museli zabývat detaily
3. hodnotová funkce
=ty postoje, které vyjadřují hodnoty a sebepojetí
-jsou odvozeny od hlubší hodnotové orientace a těžko se mění
4. ego-obranná funkce
-chrání před úzkostí a devalvací ega
5. sociálně adjustační funkce
-postoje napomáhají pocitu, že jsme součástí nějaké sociální skupiny
-mění se spolu se změnou sociálních norem
Postoje – názory – hodnoty
-rozdíl mezi postoji a názory spočívá zejm. v jejich emocionální dimenzi -> názory jsou
v podstatě neutrální – jsou to výroky, o nichž si jedinec myslí, že jsou pravdivé X postoje
mají hodnotící charakter – indikují pocity ve vztahu k určité záležitosti
-důležitým kritériem pro rozpoznání postoje je jeho souvislost s hodnotami
-hodnoty jsou poměrně stálé osobní předpoklady, které leží v samém základu postojů ->
týkají se obecných principů (např. toho, co je morální nebo společensky žádoucí)
-osobní hodnoty a principy slouží jako standardy pro posuzování vlastního chování i chování
ostatních => jsou úzce provázány s postoji, které většinou přímo vycházejí ze základní
hodnotové soustavy člověka
Postoje a chování
-postoje jsou sledovány především proto, že dokáží predikovat chování
-postoje c mnoha případech determinují chování člověka -> chování je však determinováno
i jinými faktory
-postoje, které člověk vyjadřuje verbálně, se mohou značně lišit od postojů, o nichž svědčí
jeho chování -> při zkoumání souvislostí mezi postoji a chováním se lze setkat s konfliktem
mezi dvěma protikladnými postoji
-postoje predikují chování, když:
jsou silné a konzistentní (na rozdíl od postojů slabých nebo ambivalentních)
jsou založené na přímé osobní zkušenosti (na rozdíl od postojů založených na slyšené
nebo čtené informaci)
specificky souvisí s predikovaným chováním (nejsou jen všeobecné)
Teorie kognitivní disonance
-L. Festinger -> předpokládá, že člověk je vnitřně nucen udržovat kognitivní disonanci
-vzájemně inkonzistentní kognice vyvolávají nepříjemné pocity a motivují jedince, aby tuto
kognitivní disonanci redukoval
-postoje mohou vést k chování, chování však zároveň může vést k postojům => chování, které
je v rozporu s postojem, vytváří disonanční tlak na změnu postojů, aby byly s chováním
konzistentní => k největší změně postoje dochází, když není jiný důvod pro příslušné
chování
Změny postojů
-postoje jako produkty učení se mohou za určitých podmínek měnit -> vše naučené je
podmíněné
-významné postoje jsou stabilizované a v běžném životě se obvykle nemění -> jen pod vlivem
výrazné korektivní zkušenosti (např. psychický otřes, životní krize apod.)
-podmínky uměle navozující změnu postuje (prolomení hodnotové struktury – např. „mytí
mozku“, vytvoření motivace pro přijetí nového hodnocení – např. mučení, cvičení nového
postoje – např. při ztrátě identity)
Faktory změn postoje
důvěryhodnost zdroje informace
atraktivita zdroje informace
moc zdroje informace
styl, struktura a obsah informace
Činitelé změn postojů
vliv prostředí
traumatické zkušenosti (psychicky zraňující zážitky)
protikladné osobní zkušenosti (zklamání ve významných oblastech života)
zrání osobnosti (krystalizace a integrace postojů)
vliv masmédií
Druhy změn postoje
sourodé změny – týkají se zesilování pozitivního nebo negativního postoje
nesourodé změny – určitá míra pozitivního postoje se mění v určitou míru
negativního postoje nebo naopak, zeslabuje se počáteční kladný nebo záporný postoj
Podstatné podmínky změny postoje
1. změna postojů závisí na recepci nových informací, které z hlediska zainteresované osoby
se takovým či jiným způsobem vztahují k objektu postoje
2. postoj vůči nějakému objektu se změní, jestliže se změní kognitivní obsah jiného, s ním
spojeného objektu
Přesvědčování
-přesvědčování = takové ovlivňování, při kterém se recipient pod vlivem přesvědovatele
dobrovolně, zainteresovaně a zúčastněně ujišťuje o zdůvodněnosti nějakého stanoviska
-používá se proti určitému přesvědčení, které má být z nějakých důvodů změněno
-opírá se o argumentaci racionální, emocionální nebo kombinovanou
-emocionální argumentace působí primárně na city, ale podstatně méně na chování y její vliv
je spíše okamžitý, časem slábne
-racionální argumentace se nemůže od působení na emoce zcela distancovat, neboť hrají
v postojích zásadní roli => řada osvědčených postupů, např.:
rytmus ano-odpovědí -> přesvědčování se navodí jako diskuse, v níž jsou
přesvědčovanému pokládány otázky, na něž musí odpovědět „ano“, a pak se náhle
prezentuje určitá nabídka či argument působící ve směru přesvědčování -> existuje
tendence odpovědět rovněž „ano“
technika spoluběžce -> lidé chtějí činit a vyznávat to, co činí a vyznává většina => je
důležité přesvědčit je, že to, co by měli učinit nebo jaký postoj by měli zaujmout, činí
všichni a mají to za něco samozřejmého
Přesvědčovací techniky (triky)
1. noha ve dveřích
-poté, co recipient udělá jen „něco malého“, je těžké odmítnout další krok => změna
sebehodnocení, touha „nezklamat“
2. dveře ve tváři
-nejprve je přednesen velký požadavek, který je prudce snížen => zdání „výhodnosti“,
působí na naše vytváření dojmu
3. nízký míč
=velká nabídka, která zaujme -> v průběhu je recipientovi sděleno, že daný produkt
„došel“, ale je nabídnuta jiná, „stejně dobrá“ varianta