Gabriel

25. Poruchy dynamických procesů

Poruchy emotivity

To je tak pro rozjezd – kdyby něco

city se dělí z hlediska:

A/ kvality

B/ obsahu

a/ nižší: vývojově mladší:

• individuální – prožitek subjektivního jednání nebo stavu: strach, hněv, lítost, pýcha.

• tělesné (vitální) – spjaty se zákl. potřebami a činnostmi organismu. Zaměřeny na uspokojování nebo neuspokojování urč. pudu.

• smyslové – vázané na činnost smyslu. Příjemná barva, nepříjemný zvuk

b/  vyšší: vývojově pozdější:

• estetické – návaznost na smyslové, komplexnější. Vnímání krásy.

• etické – stanoví hodnotu urč. chování. Mravní hledisko: čestnost, křivda

• sociální – interpersonální kontakt: závist, úcta, sympatie

• intelektuální – kognitivní a kreativní činnost, řešení problému.

Jsou seřazeny podle urč. polarity, ve smyslu plus nebo mínus. Charakterizuje je napětí nebo uvolnění.

Přimějí k akci – stenizující, aktivní nebo asterizující, pasivní.

Trvání a intenzita citu.

Důležité pojmy:

Afekt – prudší reakce s kratším průběhem. Výchova  abychom uměli ovládat škodlivé afekty.

Nálada – má delší trvání, menší intenzitu. Dává zabarvení duševním dějům. Mají na ní vliv různé okolnosti: únava, zážitky, potřeby, tělesný stav.

Vášeň – vysoká intenzita, dlouhé trvání, velký vliv na jednání. Lze hodnotit kladně nebo záporně ze soc. hlediska (vášnivé věnování umění, sportu, kartám). Pod ně řadíme také Nadšení  zaujetí k urč. objektu. Je tam různá délka

1. Poruchy emocí:

• Labilita - náhlé střídání. V určitém věku může být v normě. U malých dětí běžná, stačí malý podnět. Teorie slabého místa – relativnost malého podnětu.

• Rigidita citu - jsou málo pohyblivé city, strnulost, v rámci nějakých deprivací

• Ambivalence - vzácné. Labilita jsou náhlé přechody. Ambivalence  současně 2 opačné emoce. Tam, kde se jedná o vážné duš. onemocnění (schizofrenie)

• Hperemotivita - zvýšená emotivní dráždivost

• Hypoemotivita - snížená em. dráždivost

• Apatie - organismus je lhostejný při různých podnětech. Nereaguje. Na mo podnětů reaguje člověk apaticky.

• Internost citů - malá schopnost vytvářet nové city a měnit původní, souvisí s rigiditou

Patické nálady:

- trvá příliš dlouho (týdny, měsíce). Nedá se změnit, výrazný vliv na chování. Není tam vědomí chorobnosti stavu  je vážná, psychotická. Podnět k ní buď není zjistitelný, nebo je nepřiměřený. Intenzita je značná.

Buď s pociťováním +:

• Expanzivní: zvýšené sebevědomí, soustavné zásahy do okolí, silný motorický neklid.

• Manická: zvl. velká veselost, výrazné tempo řeči, nepřiměřené sebevědomí, nespavost. Podněty vzbuzují veselost, i ty, které ji normálně nevzbuzují.

• Exaltovaná, extatická nálada: čl. prožívá pocity nadšení a štěstí.

• Euforická nálada: spokojená, veselá, není tam zvýšená aktivita

S pociťováním -:

• Apatie: lhostejnost, netečnost, nezájem, malá aktivita.

• Bezradná: neschopnost řešit situaci.

• Úzkostná, anxiozní: pocit napětí, obavy, pohotovost ke strachu. Chybí vázanost na konkrétní podnět. Neví, proč je úzkostný. Může být velmi nebezpečná  vystupňovaná až k pocitu intenz. hrůzy  sebevražda.

• Rezonantní/ chorobně zlobná: chorobně zlobná, předrážděná, hněvivá. Může být i zvýšené sebevědomí. Čl. může nevhodně zasahovat agresivně do okolí.

• Depresivní: smutný, stísněný. Chorobná. Nemůžeme najít podnět, který by to zdůvodňoval. Mimika, řeč, tempo snížené. Pesimismus. Může i odmítat život.

• Melancholická: vystupňování předchozí. Málo mluví, výrazně nespí, velké nechutenství.

Ani to té + či – nepatří nálada paradoxní  opačná, než je podnět.

Patickou náladu musíme vždy hodnotit vzhledem k osobnosti toho čl.: jeho vzdělání, zvykům, rasa, prostředí sociokulturnímu.

Umět hodnotit adekvátnost reakce k podnětu, pokud ho lze vysledovat. Snažit se najít v životě čl. podobné situace a hodnotit, jak na ně reagoval. A znát teorii slabého místa  čl. reaguje na některé podněty intenzivněji.

Patologická nálada samotná sama o sobě nemusí být příznakem duševní nemoci. Musí tam být ještě něco na víc. Reakce na somatická onemocnění  můžeme čekat reakci, ale není patologická..

Patické afekty

– výrazná intenzita, delší trvání. Náhlý vznik. Amnézie  není vědomí toho, co se stalo. Čl. si uvědomuje až do určité úrovně  patický afekt  pak si uvědomuje dál.

Vše, co čl. během něj udělá, není vědomé, i když to mohou být trestné činy. Je tam exkulpace – při obžalování není odpovědný za své chování.

Běžné u epileptiků, alkoholiků, psychopatů. Vzácně u zdravých lidí.

Mohou být:

• Paroxismální afekty záchvatovité. Relativně dlouhé trvání: hodiny až týdny. Nejčastěji u poruch temporálního laloku.

• Emoční labilita: rychlé střídání afektů. Reakce i na velmi slabý podnět.

• Fobie: chorobné bezdůvodné strachy, kdy si pacient jejich nesmyslnost uvědomuje, ale neumí s tím nic dělat. (nozofobie – strach před onemocněním, agorafobie – strach z velkých prostorů, ereufobie – strach z toho, že budu červenat, antropofobie – strach před lidmi)

• rapsus – záchvaty, nekontrolovatelné zuřivosti, provázené agresivními a destruktivními akty (mohou být zjeve průvodní úzkosti)

• Afektivní stupor – vyvolaný obvykle zážitkem hrůzy, provázen útlumem pohybů, řeči a ztrnulou mimikou, př. pohřeb prožije v pohodě, pak se sesype

Poruchy vyšších citů:

- projevují se asociálností:

• Anetičnost: čl. nemá běžné brždění vyššími city, jako by chyběly. Může se dopouštět trestných činů. Není tam žádné amnézie. Ví, co dělá. Schopnost předvídání i důsledků je. Egoismus, bezohlednost. Nejsou morální zábrany. Často souvislost s poruchami pudů.

Často vzniká patologickým vývojem emotivního života. Drogově závislý, postpsychotický defekt, psychopaté.

• Náhlý úpadek et. úrovně také u počínajících demencí. Předchází úpadek paměti či intelektu. Neomalenosti, lži, úchylné sex. chování.

• Etická deprivace (depravace?): čl. měl nějakou úroveň, pak došlo k poklesu. Celkový úpadek osobnosti. Nárůst egoismu a pudovosti chování. Toxikomani, alkoholici.

• Etická degradace: celá oblast vyšší citů se redukuje na těl. potřeby.Estetické poruchy. Nápadnost v oblékání.

2. Poruchy vůle

- snížená sebekontrola jednání vyvolávaná silnými afekty , silnými pudy (sexuální, agresivní), vyznačující se impulzivními reakcemi (neovladatelný vztek)

Volní proces má 3 fáze:

• Chtění: registrace podnětu, cíle, uvědomění si.

• Rozhodování: vybíráme si, boj motivů. Přijímáme urč. cíl a prostředky.

• Realizace: závislost na cíli, překonávání překážek vnitřních a vnějších. Síla vůle.

Poruchy:

• Částečné

• Celkové

Celkové

Hypobulie - oslabení z různých příčin. Čl. stačí malá překážka a není schopen realizovat, co původně chtěl. Snížení volní kativity.

Abulie - čl. není vůbec schopen volního jednání. Někdy v rámci celkového útlumu. U velkého vyčerpání, u lidí v depresi, někteří schizofrenici. Někdy také v rámci postpsychotického defektu.

Hyperbulie - energie je velká až nadměrná. Je vidět, že je nepřiměřená cíli. Čl. se snadno rozhoduje, defekt ve vytrvalosti. Mánie – vytrvalost je velmi malá. U reformátorů naopak.

To si nejsem jistá, jestli to tam patří – tak jen pro info, kdyby to chtěli vedět:

Bradypsychismus – úplný útlum duševní a tělesné aktivity

Anankysmy či obsese – nutkavé myšlenky a jednání př. gamblerství

perseverace – vtíravé představyk iterých se jedinec nemůže zbavit

Částečné

Týká se jednotlivých složek rozhod. procesu:

Poruchy motivace:

• Nejasné motivy a cíle

• Slabost motivů a cílů

• Ulpívání na nepodstatných věcech  vystupňování toho, co je v normě umíněnost.

Poruchy rozhodnosti:

• Nerozhodnost

• Příliš velká rozhodnost.

• Účelové reakce: pesudodemence, jako by byl dementní

• Zkratkové reakce: panická, afektově unáhlené činy

3. Poruchy pudů a instinktů

Základní dělení:

• zachování jedince

• zachování druhu

Poruchy:

• vývojového: kdy přicházejí ve vývoji – příliš brzy nebo pozdě.

• kvalitativního: abnormalita objektu nebo způsobu uspokojení

• kvantitativního: příliš silný nebo slabý.

a/ Pudy zachování jedince

S čistou podobou se setkáme v nebezpečí:

 útěk

 agrese až sadismus, spojený se sex. úchylkami.

• Autoagresivní jednání: sebevražda či pokus o ní.

Sebevražda nemusí být vždy patologická.  Patologická je jistě u psychóz, kde má čl. pocit nesnesitelnosti, bezperspektivnosti.  Sebevražda i bilanční – různá hlediska: čl. je subjektivně přesvědčen, že nemá východisko (velké bolesti, nevyléčitelná nemoc). Interkulturálně různé postoje k sebevraždě: od zamítnutí až po přijetí.

• Sebepoškozování se hodnotí patologicky, u psychóz.

• Nadměrný strach o život – hypochondrové  strach z nemoci, jistota, že ji už má.

(Seberealizace – otázka, zda jed o pud.

• Snížené sebevědomí

• Nadměrná obhajoba vl. zájmů

 pocity rezignace, viny. Nebo opak.

• Herostratismus. Snaha někdy získat pozornost až každou cenu. Herostratos se snažil podpálit chrám bohyně Diany, aby byl slavný.

• Diogenismus: chorobná snaha stáhnout se do ústraní. Diogenes je v tom nevině, jen opovrhoval majetkem. )

b/ Psychogenetické poruchy ve vztahu k jídlu – pud výživy

- hledání, získávání a příjem potravy.

• Zvýšení pud – bulimie. V rámci endokrymních poruch., u psych. nemocí u mánií, progr. paralýzy, u neurotiků. U lidí s nedostatkem podnětů v rámci intel. defektu.

• Snížení pud – v rámci hladovění V rámci mentální anorexie. Dříve velmi vzácně. Dnes už to není vzácnost. Postihuje hl. děvčata. Zjistilo se, že v r. 1694 už byl přesný popis této choroby. Psychosomatická. Nebezpečná, čl. může i zemřít hlady. Je těžká, psychotická. Odmítání potravy může být u některých psychóz – domněle otrávené jídlo …

• Kvalitativní poruchy – pojídání nejedlých látek. Schizofrenici, mentální defekt.

c/ Poruchy sexuálního chování

Rodičovský pud – na zach. druhu. Sexuální patologie:

Kvantitativní poruchy sex. chování

– nadměrné zvýšení nebo snížení sexuální apetence a sex. chování

Hypersexualita

• Erotomanie – zvýšení sex. pudu.

• Donchuanismus – někdy nedostatek mužského sebevědomí

• Porucha ve formě ženské satyriasis, nymfomanie.

U lehkých poruch i u závažnějších.

Hyposexualismus

• Snížení sex. pudu, často organicky podmíněné. Nebo v rámci určitého tělesného onemocnění, vyčerpání, depresivní lidé.

• Imotence u mužů

• Frygidita u žen.

Často v rámci neurózy, traumatizujícího zážitku. Ale i v rámci žárlivosti, nesouladu.

Kvalitativní poruchy:

• Parafilie – homosexulaita. Lesbismus u žen. Různé třídění podle dospělosti objektu

• pedofilní: děti

• epedofilní: dospívající

• androfilní: dospělé

• gerontofilní: staré

Totéž platí u lesbické orientace.

Rozšíření poruch je zde největší. Problém s právní úpravou, o kterou se snaží. Zabývá se tím i katechismus: měli bychom k nim být ohleduplní, nevybrali si svou sex. orientaci. Většinou v rozené. Problém s otázkou realizace, ale v různé míře.

Může být i urč. nouzový stav v zařízeních, kde jsou jen muži nebo jen ženy (vězení).

• Bisexualita – orientace na obě pohlaví.

• Narcismus – výhradní zaměření na sebe.

• Transvestitismus – není závažná. Oblékání do šatů druhého pohlaví.

• Pedofilie – zaměření na děti, u některých starých lidí v rámci demence. Velmi negativní.

• Gerontofilie – zaměření na staré osoby. Vzácné.

• Zoofilie, bestiofilie – zaměření na zvířata.

• Pigmalionismus – na sochy

• Nekrofilie – na mrtvé.

• Fetišismus – relativně běžné. Uspokojování předměty druhého pohlaví.

• Incest – pohl. styk se sourozenci nebo rodiči a dětmi.

Vzhledem ke zp. uspokojení:

• Onanie – v urč. věku běžné, u některých neurotiků a slabomyslných.

• Exhibicionismus – ukájení obnažováním.

• Voyerismus – vzrušování nahými objekty.

• Sadismus – až k usmrcení objektu. Neronismus.

• Masochismus – utrpení, ponížení, které čl. působí sex. požitek.

• Erotografomanie – kreslení a psaní obscénních obsahů.

• Porucha rodičovského pudu – odpor k rodičovství. Týrání až vražda dítěte. Bere se jako vzácné, ale ne až tak. Odlišit od toho, že někteří rodiče nemají model rodičovského chování.