náročné životní situace
12. NÁROČNÉ ŽIVOTNÍ SITUACE
Znaky náročné životní situace
-náročná životní situace = situace, která narušuje rovnováhu člověka
-jedinci se obvykle jeví jako náročná taková situace, která je:
pro jedince nečitelná (nepřehledná, nejasná, nestrukjturovaná) -> jedinec se nemůže
v situaci vyznat, nerozeznává prvky situace a vztahy mezi nimi – chybí mu náhled
situace
aktuálně neřešitelná -> jedinec sice „chápe situaci“, „nahlíží“ své postavení, ale
nenachází postup řešení (taktiku, strategii) – chybí mu představa řešení situace
(záměr, koncepce)
nezvládnutelná -> jedinec má náhled situace i představu o tom, za jakých okolností
by byla řešitelná, ale má pocit, nebo je přesvědčen, že mu chybí prostředky potřebné
k řešení, ať už vnitřní či vnější povahy
ohrožující – tzn. Že řešení, změna situace může znamenat buď aktuálně nebo
následně ohrožení jedince, jiných vztažných osob anebo hodnot
Problémové situace
=nejčastější náročné životní situace
-problémová situace zahrnuje stránku objektivní (reálný stav věcí, podmínky a prostředí
reálné situace) a stránku subjektivní (odráží, jak situaci „vidí“ a „prožívá“ konkrétní jedinec)
-problémová situace vzniká jako vztah jedinec-realita, nastává po objevení problému
-zahrnují:
1. stav skutečnosti, který je objektivně rozporný a vyžaduje změnu
2. představu o problému, problémové situaci (tj. její vnitřní model)
3. stav člověka příznačný uvědomováním si potřeby aktivního zásahu do situace (tendencí
provést nějaké změny, řešit situaci, nějak se v ní angažovat)
-v řešení problémů vystupují:
podmínky řešení, vnitřní a vnější
prostředky řešení
postupy řešení
kritéria postupů řešení
-řešení problémové situace má etapovitou povahu a probíhá v opakujících se cyklech:
diagnóza situace projektování řešení řešení korekce diagnózy
korekce projektu řešení korekce řešení diagnóza (nové) situace …
Frustrační situace
-frustrace = zmaření -> označení dvou skutečností: frustrace jako situace a frustrace jako
vnitřního prožitku člověka nacházejícího se v takové situaci
Frustrace jako situace
-frustrační situace v sobě zahrnuje 3 elementy:
1. jedinec motivovaný k dosažení určitého cíle
2. cíl
3. překážka, která dosažení cíle brání
-jako specifický element konkrétní frustrační sitiace lze chápat také chování, reakci člověka
na tuto situaci
Frustrace jako prožitek
-frustrační prožitek je značně subjektivní (individuální) -> z povahy vnitřního prožitku se
odvíjí reakce jedince na situaci, v níž se ocitl
-subjektivní interpretace situace = důležitý moment ovlivňující zážitek frustrace
-kognitivní zpracování situace je vždy ovlivněno emocemi, postoji a návyky, charakterem,
motivy aj., významný je také vliv zkušenosti a sociálního učení, vyjadřující frustrační
toleranci, přičemž u lidí, kteří v životě dosahovali svých cílů až po vynaložení určité
námahy, je odolnost vůči zátěži výzamně vyšší
Reakce na frustrační situaci
agrese (zjevná či skrytá)
a) zaměřená přímo, proti zdroji ohrožení (překážce)
b) zaměřená proti náhradnímu objektu („hledání viníka“)
c) zaměřená proti sobě samému -> sebetrestání
egocentrismus
manipulace = tendence k manipulování pruhými lidmi
vytváření reakcí = tvorba „póz“, „masek“, projevů, které mají zastřít negativní zážitek
před druhými lidmi, často se jedná o irozizování
projekce -> promítání určitých psychických jevů či vlastností do okolí
a) promítání příčin vlastního neúspěchu do jednání jiných lidí
b) promítání svých vlastností (zvláštností) do jiných lidí
c) promítání příčin vlastního chování do interpretace motivace chování jiných lidí
racionalizace = „zneužití rozumu“ ve prospěch odstranění zážitku vnitřního napětí,
konfliktu („kyselé hrozny“ – deklasování cíle , jehož dosažení nebylo úspěšné)
substituce, kompenzace = hledání náhrady tam, kde cíl je těžko dosažitelný („sladká
jablka“ – vyzdvihování předností snadno dosažitelného cíle)
identifikace = ztotožnění s nějakou osobou – vlastnosti jiných lidí přisuzujeme sobě
kverulantství a rezonérství = složité reakce podmíněné agresí
sublimace = nahrazování chování společensky neschvalovaného chováním
společensky schvalovaným
somatizace = psychogenní orgánové poškozování v důsledku převedení psychického
napětí do somatické oblasti (např. kožní onemocnění, vysoký krevní tlak,
dvanácterníkové a žaludeční vředy apod.)
únik do nemoci -> jedinec se snaží vyvolat zvýšenou péči a zájem okolí, častější u dětí
negativismus, vzdorovitost – častá v období dětského věku (okolo 3 let)
represe, potlačení, vytěsnění, popírání = snaha o vytěsnění, odmítnutí nezvládnuté
situace i prožitků s ní spojených
regrese = únik do minulosti, i na nižší vývojové stádium
stereotypizece, fixace = ustrnutí ve vývoji
transgrese = předčasná zralost
únik do fantazie (denní snění) = určitá forma uspokojování potřeb
únik od reality k narkotizaci = navození umělé euforie drogami
izolace = vystupňovaná forma úniku, vyhýbání se kontaktu s druhými
disociace = je narušena jednota prožívání a chování, dochází k rozpadu osobnosti
rezignace = ztráta úsilí o dosažení cíle, ztráta motivace
suicidium -> pokus o sebevraždu nebo dokonaná sebevražda
Stresové situace
-velmi blízké situacím frustračním
-v prožívání dominuje pocit tlaku, „presu“, „tíže“
-do situace vstupují stresory = podmínky, faktory ztěžující cestu k cíli -> vyvolávají
specifický prožitek tlaku a zátěže i dalších změn:
v oblasti fyziologické = bušení srdce, nechutenství, zvýšení svalového tonu, lřečovité
stahy svalstva aj.
v oblasti emocionální = výrazné výkyvy nálad, citové ochladnutí, pocity vyčerpání
a chronické únavy
v oblasti kognitivní = poruchy poznávání, zkreslení percence, narušení usuzování aj.
v oblasti chování = snížení množství a kvality výkonu, změny vztahů k lidem i ksobě,
ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání apod.
-stresující podmínky = překračující možnosti jedince adaptovat se na ně
-hypostres = „tlak okolností“, který je již pociťován, ale neohrožuje stabilitu organismu
a osobnosti
-hyperstres = stres přesahující možnosti adaptability, nadlimitní zátěž
-eustres = stres působící spíše kladně, pozitivně, facilitačně ve vztahu k psychice ->
přiměřená zátěž „otužuje“ na úrovni tělesné či duševní
-distres = výrazné negativní vlivy stresu až ohrožení jedince
-charakteristické klíčové okolnosti stresových situací:
nadměrně ztížené podmínky činnosti
časová tíseň
riziko
vnější nátlak (tlak vyplývající z poměrů uvnitř situace)
-příznaky stresu:
narušení pozornosti
negativní anticipace
zvýšení kontroly činností (nadměrná sebekontrola)
narušení rozhodování
snížení sebedůvěry (až po krizi vztahu k sobě)
emocionální labilita
narušení plynulosti prováděné činnosti
Strategie zvládání stresu
-v rovině kondiční = především preventivní (před očekávanou zátěží) nebo podpůrná (při
aktuální zátěži) cvičení v oblasti tělesné i duševní
-v rovině koncepční = budování vztahu k sobě a k životu -> zahrnuje filosofické, etické
i sociální problémy koncepce života, pojetí života a tvorby subjektivní hierarchie hodnot
-základní strategie zvládání stresu:
myslet jasně a pozitivně -> koncipování vnitřního pozitivního scénáře života
ujasnění si vlastních cílů a očekávání od života
přijímání a poskytování pomoci
zlepšování fyzické kondice a zdraví
relaxování
Konfliktní sociální situace
-konflikt = střetnutí se dvou navzájem neslučitelných (rozporných) tendencí, sil (motivů),
které vyvolává prožitek napětí a zároveň tendenci toto napětí redukovat (odstranit) změnou
stavu
-vnitřní konflikt = konflikt apentencí (přitahování) a averzí (odpuzování):
konflikt apetence-averze (mezi kladnou a zápornou alternativou)
konflikt apetence-apetence (nutnost výběru mezi dvěma kladnými alternativami)
konflikt averze-averze (volba „menšího zla“)
konflikt averze a pozitivní indukce („je to nepříjemné, ale musím“)
konflikt apetence a negativní indukce („je to příjemné, ale nesmím“)
-konfliktní situace = konflikt, v němž se střetává nějaký vnější vliv (faktor) s nějakým
vnitřním psychickým faktorem (stavem, vlastností, tendencí apod.) -> např. střetnutí
skupinového tlaku se svědomím jedince
-nejčastějším typem konfliktní sociální situace = konflikt rolí, konflikt norem (např. rodina X
škola), konflikt skupin (např. při střetu dvou skupin, v nichž je jedinec členem), konflik
dvojí vazby (když odezva z okolí nese víceznačnou informaci – např. nejednoznačnost
odměny či trestu ze strany rodiče) aj.
Deprivace
-deprivace = strádání
=psychologický stav organismu po dlouhodobém neuspkojování potřeb, které nelze nahradit
jinou potřebou => citová deprivace, biologická deprivace, senzorická deprivace, sociální
deprivace
-silné strádání, zejm. v prvních měsících či letech života vede ke vzniku deprivačního
syndromu
-má dlouhodobé a mnohdy nenapravitelné důlsedky