emoce
10. EMOCE
Definice emocí
-emoce = zvláštní kategorie psychických jevů -> označují zvláštní modalitu prožívání,
jehož různé obsahy vyjadřuje radost, smutek, hněv, starost, závist, lítost apod.
-někdy se zaměňují emoce a city -> pojem emoce vajadřuje velmi komplexní fenomén, v němž
lze shledávat úzké sepětí 3 složek – prožívání, vegetativních reakcí a motorických reakcí
-emoce se navenek projevují jako emocionální chování
Primární emoce
=emoce, které jsou vrozenými reakcemi na životně významné situace z biologického hlediska
-patří mezi ně:
strach jako reakce na hrozbu
údiv jako reakce na odhalení dosud neznámého
hněv jako reakce na překážku
hnus jako reakce na „nechutné“ vyvolávající odpor
smutek jako reakce na ztrátu
obava jako reakce na očekávání ztráty
radost jako reakce na zisk
naděje jako reakce očekávání zisku
starost jako reakce na nejistotu
úlek jako reakce na silný, neočekávaný podnět
City a jejich formy
-koncept emoce je předmětem neurofyziologie i psychologie -> emoce mají kromě základu
psychologického také neurofyziologický základ spočívající v částech limbického systému
(zejm. hippokampus a amygdala)
-psychologie kromě konceptu emocí rozvjí i koncept citů, které na rozdíl od emocí neobsahují
vešekeré fyziologické vazby -> v popředí stojí zážitek, jsou historicky a společensky
podmíněny a jejich vyšším formám se člověk učí v procesu ontogeneze
-u citů jsou rozlišovány různé formy:
city a pocity = více či méně setrvávající obsahy prožívání
nálady = déle setrvávající citové stavy, zabarvující celkovou reaktivitu jedince
afekty nebo city a vysokou úrovní aktivace = prudce a výrazně probíhající city
citové vztahy = setrvávající, relativně proměnlivé citové komplexy s dominujícím
citem (např. láska, nenávist aj.)
vášně jako setrvávající silné citové vztahy s výraznou závislostí jedince na předmětu
vášně (např. hráčská vášeň)
tzv. vyšší city vztahující se ke kulturním hodnotám -> obvykle se rozlišují city
intelektuální (pro pravdu), etické (pro dobro), estetické (pro krásu), náboženské (pro
určitou formu náboženské víry)
Základní dimenze (znaky) emocí
=základní znaky, jimiž se emoce liší od ostatních kategorií psychických procesů, a které tak
vytvářejí jejich fenomenální zvláštnost
-jsou za ně považovány:
zážitky určité intenzity příjemného či nepříjemného (s výjimkou několika emocí)
intenzita – určitá úroveň vzrušení (a s ním spojené další složky úrovně aktivace
organismu)
specifická obsahově-zážitková modalita (qualium), podle níž je emoce nazvána (např.
radost, smutek, hněv, starost apod.)
trvaní – časová vlastnost emocionálního chování
-základní dimenze emocí:
vegetativní motorická
složka složka
emoce
zážitková složka
-zážitková složka emocí je označována jako city a tvoří nejpodsttnější téma psychologie
emocí -> psychologickou podstatu citu tvoří jeho specifická zážitková kvalita, podle níž je
cit pojmenován, prožívání však doprování také řada neurovegetativních složek, přičemž
některé základní emoce (např. strach a hněv mohou mít téměř shodnou neurovegetativní
strukturu) -> psychofyzická jednota cítění vyplývá z původní funkce emocí – umožnit útěk
nebo útok
Funkce emocí
1. signální funkce
-signalizují životně důležité situace
2. aktivace organismu
-vyvolání změn vedoucích ke zbystřování vnímání a mobilizace energie
3. hodnotící funkce
-hodnocení významu situace -> nevýznamné situace nevyvolávají žádné pocity, emoce
vystupují v situacích, které organismus vyhodnotí jako významné
Výraz emocí
=projevy emocí v obličeji -> výraz emocí je v obličeji velmi patrný
-původní fukcí = sociální signalizace určité pohotovosti subjektu (např. zatínání pěstí ve
vteku = signalizace hrozby útoku
-podstatné znaky mimiky emocí:
mimický výraz emocí je až na výjimky (úlek, údiv, sexuální vzrušení) produktem
nápodoby – lidé od narození nevidomí mají mnohem chudší mimický výraz emocí
interpretace mimického výrazu není jednoduchá, je třeba znát i situaci, v níž byl výraz
vyvolán
spontánní a záměrně zahraný mimický výraz spolu nekorelují
v různých kulturách jsou kladeny na mimický výraz emocí různé požadavky, u žen je
obvykle více než u mužů tolerován pláč, určitými bariérami jsou opatřeny i směšné
situace, v nichž není vhodné se smát (např. když někdo upadne)
v některých kulturách se vyžadují zvláštní formy mimického výrazu (např. v Japonsku
zvláštní způsob usmívání se toho, kdo je kárán)
nejvíce informativní částí obličeje pro identifikaci mimického výrazu emoce je oblast
kolem úst, základní strukturu mimického výrazu tvoří kombinace křivky úst a obočí
-základní dimenze výrazu emocí:
Vnitřní a vnější podmínky vzniku emocí
-vnitřním zdrojem emocí jsou:
1. aktualizované potřeby, které vyjadřují porušenou vnitřní psychofyzickou rovnováhu
individua -> emoce doprovázejí vznik potřeb, jejich frustraci i uspokojení
2. svalová a nervová aktivita organismu, její nadbytek nebo nedostatek – obojí je
pociťováno nepříjemně
-vnější podmínky vzniku emocí = emociogenní situace – tj. všechny situace, které mají pro
jedince nějaký význam -> přímý nebo nepřímý vztah k jeho druhovým a individuálním
potřebám => každý podnět, který je symptomem něčeho významného, vyvolává nějakou
emoci – emoce tak umožňují individuu fungovat biologicky přiměřeným způsobem,
signalizují mu určité významy
-P. Fraisse mezi podmínky vzniku emocí řadí:
nedostatek možností adaptace -> emoce vznikají tehdy, když subjekt nemůže
adekvátně reagovat na stimulaci, což je obvyklé v situacích, které jsou nové, náhlé,
nezvyklé
nadměrná motivace -> frustrace a deprivace zvyšují stav motivace, což je
doprovázeno růstem vnitřního napětí – blokáda uspokojení vyvolává zklamání, pocity
neúspěchu, selhání apod., dalším zdrojem nadměrné motivace jsou konflikty a časová
diskrepance mezi stavem motivace a časovou možností její realizace v příslušném
jednání
podmíněné emoce (experimentálně)
další podmínky = stresové situace (psychická a fyzická zátěž) vyvolávající negativní
emoce, tzv. nakažlivé emoce (např. strach nebo nadšení) apod.
Třídění emocí
1. primární emoce
-vystupují v raném individuálním vývoji
-vyvolávají je jednoduché, nekomplikované situace
-mají úzké vztahy k cílově zaměřenému chování (jednání), a vystupují proto společně
s vysokým stupněm napětí
2. emoce, jejichž předmětem je sebehodnocení
=emoce úspěchu nebo neúspěchu, studu, hrdosti, viny, lítosti (kajícnosti) -> jsou
specificky lidské
3. emoce vztahující se ke smyslovým podnětům
=např. bolest, odpor, úžas, uchvácení, hnus
4. emoce zaměřené na jiné osoby
=např. láska, nenávist, soucit, závist, škodolibost
5. esteticky hodnotící city
=např. humor, pocit krásy, vznešeného, tragického a další
6. nálady
-propůjčují celému momentálnímu prožívání určité emočně akcentované zbarvení ->
např. určité formy úzkosti, skleslost, rozpustilost aj.