Deeksha
Deeksha
Rychlé střídání nádechů a výdechů, rytmus one - two. Nádech, výdech, one, two, one two… Nádech a uvědomění si první čakry. Spojení s korunní čakrou. A opět one, two, one, two... Prožití druhé čakry a spojení s korunní čakrou. Třetí čakra a korunní, čtvrtá a korunní, pátá a korunní, šestá a korunní a naposledy sedmá a její prožití. Mezitím stálé střídání nádechů a výdechů, one, two, one two… Pokaždé, když jsme dýchali a uvědomili si prodýchávanou čakru, něco ve mně se změnilo. U první jsem seděl v pevném posezu…u třetí jsem se tak rozvalil na židli a užíval si pocit chutě meditace, u páté jsem hýbal s krkem. Cítím čím dál větší brnění až se změní ve vibraci celého těla. Ruce jsou jako, když bych je vložil do v mraveniště, celá hlava brní…
Pak nám řeknou, ať otevřeme oči… Sedí tam bytost. Kdybych vstal, a šel k ní, je sotva na pár kroků vzdálená, ale jeví se daleko. Kolem ní září světlo, vidím jí skoro až v mlze. Máme se jí dívat do oblastí kolem očí. První slova, která mě napadají: „Jsi krásná!“. Dívá se na nás bezpodmínečnou láskou. Nesoudí, nehledá chyby, odpouští... Cítím se jako malé dítě, které objeví v kameni odlesk slunce. Ona je slunce, ta láska. Dívá se na mě. Slzy. Úsměv. Naklání hlavu. Vidí mé chyby v životě. Odpouští. Cítím v sobě pokoru. Tu, co jsem prožíval dříve, než jsem byl „semlet“ světem. Cítím vděk. Lásku. Tato slova mi probíhají hlavou. Pokora, Vděk a Láska. Cítím se naplněn. Usmíváme se. Opět se dívá jinam a já mám možnost prožívat to, co se nyní děje. Každý nádech je jako příval síly a energie do mého života. Opět se naše pohledy střetnou. Cítím, jak mi říká, že běžím za nějakými jistotami. Že od jednoho svého těžkého rozhodnutí v životě, hledám nějakou jistotu. Ale to si jen myslím. Nehledám jistoty. Hledám vděk. Ten, který jsem míval, na který jsem zapomněl. Hledám vděk vůči životu! To je ono.
Ta bytost mi říká, že je jen zrcadlo a vidím v ní to, co jsem skutečně já. Co je můj „smysl života“: prožívat a dávat pokoru, vděk a zářit láskou. Děkuji, děkuji, děkuji…
Opět zavíráme oči a meditujeme. Po jejich otevření bytost tam již není. Ještě ji cítím, ještě ji vnímám. Cítím, jak rezonuje její energie v místnosti, jak slyším její slova-přitom mlčela. Najednou jsem pocítil, jak mi tam chybí. Jak bych chtěl ještě jednou ten pohled vrátit, zopakovat jej. Odpověď přichází vzápětí. Hledej to v sobě. Najdi v sobě to, co jsem viděla, dávej najevo to, co jsi mi ukázal - své světlo. Dívej se na sebe a ostatní bytosti se stejnou láskou.
Po skončení celého procesu musím jít k židli, kde seděla. Stojím a dívám se na to posvátné místo. Stejné cítím v sobě. Pokorně děkuji.
Pak jsem měl možnost tuto bytost doprovodit k autu. Rozloučí se tak, že mě obejme. Jen se usmívám. Je toho tolik, co bych jí chtěl říci a z mých úst jen zašeptám: „ Děkuji, děkuji, děkuji, jste krásná!“ Řekl jsem v tu chvíli vše…
