Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje deklarace sebeúcty

              Já jsem já.

V celém světě není nikdo, kdo by byl zcela jako já. Jsou jedinci v něčem stejní, ale nikdo se mi úplně nevyrovná. Proto všechno, co ze mne pochází, je opravdu mé, protože jen já sám/sama jsem to zvolil/a.

Vlastním se celý/á:

  • své tělo a vše, co vykonává
  • svou mysl a všechny její myšlenky a představy
  • své oči a obrazy všeho, co vidí, své city, ať jsou jakékoliv: hněv, radost, pocit marnosti, lásku, zklamání, vzrušení
  • svá ústa se všemi slovy, která z nich vycházejí, zdvořilá, vlídná nebo hrubá, správná či nesprávná
  • svůj hlas, hlasitý nebo tichý
  • a všechny své činy, ať vůči ostatním nebo vůči sobě samé/mu

 

Vlastním svou fantazii, své sny, své naděje, své obavy.

Vlastním všechna svá vítězství a úspěchy, všechna svá selhání a chyby. Vlastním se celý/á, proto se mohu sám/a se sebou důvěrně obeznámit. Tím mohu i sám/a sebe milovat a být k sobě v každém směru přátelský/á. Pak umožním celé své bytosti pracovat e svém vlastním zájmu.

Vím, že jsou ve mně věci, které mě matou, a jiné, které neznám. Ale pokud jsem sobě přítelem a mám se rád/a, mohu směle a s nadějí hledat řešení těchto neznámých věcí a cesty k lepšímu poznání sama sebe.

Ať vypadám a zním jakkoli, ať říkám a dělám cokoliv a cokoliv v dané chvíli myslím a cítím, jsem to já. To je autentické a ukazuje to, kde v této chvíli jsem.

Když později posuzuji, jak jsem vypadal/a a zněl/a, co jsem řekl/a a udělal/a a jak jsem myslel/a a cítil/a, může se ukázat, že něco bylo nevhodné. Mohu odvrhnout nevhodné, podržet, co se osvědčilo, a zadržené nahradit něčím novým.

            Vidím, slyším, cítím, myslím a konám. Mám nástroje k přežití, ke sblížení s jinými, k tvořivosti, k nalezení smyslu a řádu ve světě lidí a věcí, který je mimo mne.

            Vlastním se, a proto mohu sama sebe řídit.¨

            Já jsem já a je mi dobře.

 

Virginia Satirová