Moje deklarace sebeúcty
Já jsem já.
V celém světě není nikdo, kdo by byl zcela jako já. Jsou jedinci v něčem stejní, ale nikdo se mi úplně nevyrovná. Proto všechno, co ze mne pochází, je opravdu mé, protože jen já sám/sama jsem to zvolil/a.
Vlastním se celý/á:
- své tělo a vše, co vykonává
- svou mysl a všechny její myšlenky a představy
- své oči a obrazy všeho, co vidí, své city, ať jsou jakékoliv: hněv, radost, pocit marnosti, lásku, zklamání, vzrušení
- svá ústa se všemi slovy, která z nich vycházejí, zdvořilá, vlídná nebo hrubá, správná či nesprávná
- svůj hlas, hlasitý nebo tichý
- a všechny své činy, ať vůči ostatním nebo vůči sobě samé/mu
Vlastním svou fantazii, své sny, své naděje, své obavy.
Vlastním všechna svá vítězství a úspěchy, všechna svá selhání a chyby. Vlastním se celý/á, proto se mohu sám/a se sebou důvěrně obeznámit. Tím mohu i sám/a sebe milovat a být k sobě v každém směru přátelský/á. Pak umožním celé své bytosti pracovat e svém vlastním zájmu.
Vím, že jsou ve mně věci, které mě matou, a jiné, které neznám. Ale pokud jsem sobě přítelem a mám se rád/a, mohu směle a s nadějí hledat řešení těchto neznámých věcí a cesty k lepšímu poznání sama sebe.
Ať vypadám a zním jakkoli, ať říkám a dělám cokoliv a cokoliv v dané chvíli myslím a cítím, jsem to já. To je autentické a ukazuje to, kde v této chvíli jsem.
Když později posuzuji, jak jsem vypadal/a a zněl/a, co jsem řekl/a a udělal/a a jak jsem myslel/a a cítil/a, může se ukázat, že něco bylo nevhodné. Mohu odvrhnout nevhodné, podržet, co se osvědčilo, a zadržené nahradit něčím novým.
Vidím, slyším, cítím, myslím a konám. Mám nástroje k přežití, ke sblížení s jinými, k tvořivosti, k nalezení smyslu a řádu ve světě lidí a věcí, který je mimo mne.
Vlastním se, a proto mohu sama sebe řídit.¨
Já jsem já a je mi dobře.
Virginia Satirová