Gabriel

Když se z esoteriky stane egoterika:

Někdy se lidé uchylují k esoterice ne kvůli skutečné snaze o vnitřní růst, ale právě kvůli posílení svého ega. Např.:

• "Já mám vyšší vědomí než ostatní."

• "Jsem probuzený, ostatní jsou ovce."

• "Já cítím energie, které vy nevnímáte."

• "Mám speciální schopnosti, intuici, vhled..."

To už není duchovní cesta, ale duchovní pýcha — a paradoxně se tak duchovní rozvoj může stát nástrojem k upevnění egocentrismu, elitářství nebo nadřazenosti. Místo skutečného poznání nebo pokory vzniká spirituální ego, které se maskuje duchovním jazykem.

Je to něco, co se děje i v jiných oblastech — třeba u některých lidí v akademii, náboženství nebo fitness scéně. Jakákoli oblast se může stát prostředkem k budování ega, pokud chybí upřímnost a sebereflexe.

Egoterika: Když se duchovno stane nástrojem ega

Esoterika slibuje hlubší poznání. Skryté zákonitosti vesmíru, jemnohmotné energie, probuzené vědomí, cestu k sobě. Měla by být cestou dovnitř, k pokoře, k tichu. Ale někdy — a není to zas tak vzácné — se z duchovní cesty stane jen rafinovaný způsob, jak si dál potvrzovat vlastní výjimečnost. Vzniká nová disciplína. Ne esoterika, ale egoterika.

Egoterik ví. Cítí. Má přístup. On je ten, kdo „už pochopil“. Zatímco ostatní spí, on je probuzený. Zatímco jiní se topí v matrixu, on má klíče k realitě. A dá ti to najevo — jemně, mile, s láskou… ale taky s nádechem nadřazenosti.

Místo aby ego roztálo v meditaci, naučilo se mlčet a naslouchat, nabývá novou formu: spirituální. A tak tu máme tarotového guru, který zná „tvůj osud“ lépe než ty sám, astroložku, která vidí karmické vzorce v tvém horoskopu, nebo léčitele, který se odpojí od tvého „nízkovibračního“ pole, protože „není připraveno“. Všichni plní světla, lásky — a dobře ukrytého duchovního narcismu.

Egoterika je past. Je to maska duchovna bez obsahu. Vypadá jako cesta vzhůru, ale vede spíš v kruzích. Vede k oddělení, ne ke spojení. Ke kontrole, ne k pochopení. K ego-tripům v převleku za osvícení.

Moderní duchovno pro lidi, kteří si chtějí hlavně připomenout, jak jsou výjimeční. Už žádné tápání v temnotách, už žádné „nevím“. Tady se ví všechno. Včetně toho, že tvůj horoskop za všechno může, tvoje aura je narušená ex-partnerem ze šestého vtělení a že tvůj život by šel líp, kdybys konečně pochopil, že nejsi dostatečně „napojený“.

Egoterik tě neodsoudí. Egoterik tě jen osvítí — většinou pasivně-agresivní poznámkou o tom, jak „ještě nejsi připraven“, nebo jak on sám si tím už taky prošel… ale narozdíl od tebe to pochopil. Už neřeší. Už plyne. (Hlavně nad tebou.)

Ve své skromné poradně (alias Instagramu) tě každý den obdaří moudrem, které četl včera v nějaké knize o kvantovém vesmíru a dnes ti ho předá jako své „stažení z pole“. Většinou doplněné vlastní fotkou v lotosovém sedu, protože proč by vnitřní mír nemohl mít filtr a hashtag?

A co je nejlepší? Egoterika se nedá vyvrátit. Pokud nesouhlasíš, jsi „v odporu“, „v egu“ nebo „ještě neprobuzený“. Tvoje logika je pro egoterika důkazem, že nejsi na jeho úrovni. Tvoje pochybnosti? To je jen tvoje karma, kterou si musíš „odžít“. On už ji má za sebou. Dávno. Možná už v minulém životě.

A tak si dál žije svůj život v nekonečné spirále duchovní nadřazenosti, zatímco si říká, jak moc je v přítomném okamžiku. A my ostatní? Můžeme jen obdivovat, jak daleko se dá dojít na cestě k osvícení... když ti především jde o to, aby to ostatní viděli.

Ale nelze jí vyčítat vše. Je to jen fáze. Možná potřebná, možná přechodná. A někdy právě skrze egoteriku člověk dojde k tomu, že pokora je víc než aura, že ticho je hlubší než mantra, a že opravdové poznání nemá potřebu se chlubit. A tehdy se možná z egoterika zrodí skutečný člověk na cestě.