Druhy magie
Rozdělení magie podle určení a použitých sil
1.) Zemní magie
2.) Vodní magie
3.) Vzdušná magie
4.) Ohnivá magie
1-4 = Živlová magie
5.) Magie Pátého Prvku
6.) Magie Měsíce
7.) Magie Slunce
6a7 = Stellární magie
8.) Celestiální magie
9.) Nekromancie
10.) Léčitelství
11.) Druidové
12.) Psionismus
13.) Daimonologie
14.) Runová/Znaková magie
15.) Energetická magie
16.) Dryádí magie
17.) Magie Čar
18.) Kněžská magie
19.) Memorovací magie
20.) Magie slova a tónu
21.) Vůle
Podrobný popis jednotlivých druhů
1.) Zemní magie - tito mágové se mimo jiné věnují také magii obrané a zaštiťovací, oživování hmoty, proměny v kámen, tuhnutí a zahrávají si s nebožtíky.
2.) Vodní magie - pěstují léčivé, hojící a regenerující síly, ale i magii proměn, oblouzení, vyčerpání a spánku. Kapaliny jsou jejich živlem.
3.) Vzdušná magie - služebníci plynného živlu umí budovat iluze, umí mizet a matnět, znají jak létat, vznášet se a ovládají vzdušné proudy.
4.) Ohnivá magie - ohniví mágové ovládají magii tepla, světla a plamene. Jsou nebezpeční protivníci, neboť útočná kouzla jsou jim vlastní, sami naopak bývají nezranitelní ohněm.
5.) Magie Pátého Prvku - málokdo ovládne neměřitelný aether a pochopí krásu nespatřitelného napětí mezi všemi věcmi. Takový pak dokáže energii napětí usměrnit a tvořit tak nové bytí. Jeho moc může být ale převrácena a věci mohou být rozloženy do prvotního napětí. Moc nad blesky, vidění nespatřitelného, schopnost rozkládat cizí kouzla a tvořit skutečné nové bytí jsou viditelnou stránkou jejich moci.
6.) Magie Měsíce - čarodějník čerpající svou moc ze Stříbrného Oka je na něm závislý - jeho moc kulminuje okolo úplňku a zaniká ve fázi novu. Měsíc mu propůjčuje moc nad sny, iluzemi a duší člověka. Je to truchlivá a temná magie, ale nese v sobě jakousi fascinující krásu, pro kterou ji vyhledávají čarovné bytosti z rodu elfů.
7.) Magie Slunce - sluneční mág je závislý na slunci - Zlatém Oku - a jeho moc kopíruje sílu sluneční záře. Jeho magie je horká a výbušná. Je všeobjímající a bombastická, ale její efekt se nedá přesně zaměřit. Posiluje komandující vůli mága, který dokáže ovládat lidská srdce přímějšími cestami, než mág měsíční. Získává si sympatie svou hřejivostí a svým nadšením.
8.) Celestiální magie - je vznešenou cestou. Je to magie hvězd a nesmírného nebe. Celestiální mág sleduje tok času a skládání prostoru. Díky hlubokému vhledu do metafyzických zákonů dokáže nejen předvídat, co se stane ale také do zdánlivých daností zasahovat. Umí překládat prostor a budovat magické portály, dokáže měnit čas a pohrávat si se světovými zákony. Vždy, i ležící v té nejhlubší kobce, ví, jaký je čas a vidí hvězdy.
9.) Nekromancie - není samozřejmě nic jiného než kontakt se zásvětím - ať už v té známější podobě - jako oživování mrtvých těl a duchů, nebo v podobě sofistikovanější jako spiritismus pro labužníky.
10.) Léčitelství - cesta poznání vlastního těla až na samu hranici možností. Léčitel zná nadí, energetické žíly v těle a zná i fyzickou rovinu fungování těla a stává se tak nejen výtečným zachráncem lidského života, ale také tím nejrafinovanějším jeho zhoubcem.
11.) Druidové - to jsou ti, kteří pochopili krásu říše rostlin. Rozumí růstu a životu rostlin, jako nikdo jiný. Na poušti nejneschopnější z trhanů, v lese neomezenými vládci. Tito mužové a ženy přes velkou moc, kterou by mohli získat, po ní neprahnou a ona je jen jakýmsi vedlejším efektem jejich hlubokého proniknutí do tajů života samého.
12.) Psionismus - je školou velmi nebezpečnou a neoblíbenou (hlavně těmi, kdo ji neovládají ☺). Její členové jsou totiž nepříjemně hyperinteligentní jedinci s velmi silnými mimosmyslovými schopnostmi. Kromě přímého psychického napadení jsou schopni též nepozorovaně manipulovat s emocemi a upravovat lidská přání a předsevzetí.
13.) Daimonologie - Hraničí na jedné straně s Celestiální magií a na druhé s Nekromancií. Soustředí se ale na bytosti jiného řádu. Zatímco celestiální mág hovoří s bohy a rozjímá nad metafyzickými zákony (tedy vzhlíží vzhůru) a nekromant poroučí svým zpět k životu přivolaným pomocníkům (tedy shlíží dolů), tak daimonolog sahá k duchům elementů a blízkých nehmotných sfér (tedy dohaduje se víceméně se sobě rovnými), samozřejmě mezi daimony existují jak malí raráškové, tak vznešení andělé a vychytralí ďáblové.
14.) Runová/Znaková magie - pěstuje kulturu Znaku. Tedy jakési abstraktní jsoucnosti, reprezentovatelné gestem, slabikou, či obrazcem, která má sama o sobě jakousi syrovou sílu, ale též pavučinu vztahů s ostatními Znaky s nimiž se spojuje ve větší celky. Správně naladěný runový mág je schopen vidět Znaky i ve věcech a událostech okolo sebe a čerpat z nich buď informace nebo magickou sílu.
15.) Energetická magie - pracuje s nižšími energiemi v živých bytostech i neživém okolí. Adept tohoto umění zvládá svou únavu nadmíru dobře a může vysávat tuto „únavovou" energii z jiných lidí či věcí, nebo ji jim naopak doplňovat. Skutečný mistr je schopen využívat blesků v bouři, nebo dokonce elektrických drátů, k doplnění či vybičování své síly nad maximum.
16.) Dryádí magie - je tělesnou technikou pěstovanou tajnůstkářskými dryádami. Vzhledem k tomu, že tato magie pracuje s těmi nejintiměšími tělesnými záležitostmi (např. mateřské mléko), je jejich tajnůstkářství oprávněné. Mimoto se ví jen tolik, že dryády žijí v úzkém vztahu s některými živočichy (např. slavná hadí magie), kteří mají nadpřirozené schopnosti. Jejich magie není jako magie druidů - pochopení přírody - protože ony jsou ta příroda!
17.) Magie Čar - přezdívaná černá, přestože mohou být jejím prostřednictvím konány i dobré skutky. Je to magie předmětů a prostředníků. Užívá mapy, nákresy, symboly, figurky, hvězdy, misky, svíčky a mnohé jiné instrumenty. Přesto není nazývána Instrumentální, což se na ni jinak velmi hodí, právě proto, že čáry jsou v ní to hlavní. Čára je jednak označení vyryté nebo nakreslené linky a jednak označení magického úkonu, což právě přesně odpovídá tomuto případu. Čára je zde vyjádřením hranice, míry, která nesmí být žádnou ze zúčastněných stran překročena. Je vyjádřením řádu v kouzlu a jeho struktury. Je základem.
18.) Kněžská magie - jsou lidé kteří cítí ve svém nitru mocnou sílu vlastní neochvějné víry. Víry, která je schopna přenášet hory. A pak jsou takoví, kteří to dokážou. Různých druhů náboženského vztahu je tolik, kolik je lidí, přesto v této oblasti lze snad říci něco konkrétnějšího. Jednak je zřejmé, že čím silnější je uctívaná entita, tím větší je potenciální moc. Čím větší je láska/úcta/odevzdání dané entitě/božstvu, tím mohutnější a výkonnější je kanál mezi uctívačem a uctívaným. Jsou ale i náboženství bez bohů. Jsou známi i takoví mágové, kteří si najdou kdesi ve Stínech malého bůžka, jehož síla je ekvivalentní síle jejich a učiní ho na sobě závislým. Takový bůžek je spíše přítelem, či partnerem, ale zůstává kanál síly i oboustranný prospěch.
19.) Memorovací magie - Memorovací magie je nudná a namáhavá a dokonce jedna z nejméně účinných, ale má mnoho jiných výhod. Zaprvé sesílání namemorovaných kouzel je záležitostí okamžiku, dále i při ztrátě magických schopností, či nějakém mentálním napadení je mág schopen dále sesílat namemorovaná kouzla, protože jsou vlastně jen jakýmisi předpřipravenými „kulkami" ve zbrani mágovy mysli a obrovská námaha přípravy je vyvážena lehkostí sesílání a trvanlivostí kouzel. Právě proto, že musí být připravována kouzla v ústraní a pečlivě, tak mohou být relativně propracovaná a složitá. Některá božstva a mocní mágové poskytují svým uctívačům takovouto magii.
20.) Magie slova a tónu - pracuje s tónem, jakožto jednou manifestací světa - čistým sluchovým vjemem. V základech teorie této školy je předpoklad, že naše smysly a svět jsou v jakési vzájemně se ovlivňující pozici. Pak hudba koresponduje s podstatou světa a může jí ovlivňovat. Již dávno zvládli hudební mágové pozměňovat lidské vědomí hudbou a jelikož na stavu vědomí závisí, jak je svět vnímán, ovlivňují tak prakticky i skutečnost. Jestli ji mění i „ve skutečnosti" je jen akademická debata, která je již ze své podstaty nevyřešitelná.
21.) Vůle - podle mínění mnohých je Vůle korunou vší magie. Nepracuje s prostředníky žádného stupně, nýbrž mágova Vůle je jediným a jedinečným nástrojem všech operací. Je konstantní silou, nikoliv přečerpávatelnou energií a je skutečnou smyslově-ústrojnou součástí mágova vědomí. Právě proto je tím nejjemnějším, nejpreciznějším a zároveň nejrychlejším nástrojem, neboť rychlost a subtilita myšlenky je Vůli vlastní. Vlastně ji užívá v malé míře úplně každý kouzelník, neboť ona je jediným prostředníkem se světem magie. Odejmout někomu Vůli je nemožné, ale kdyby to šlo, onen by ztratil schopnost ovlivňovat magické děje, v jistém smyslu by zchroml. Vždyť co jiného je schopno manipulovat s čarovnou silou a utkávat z ní kouzla než nějaká duševní mohutnost, něco, co skutečně působí? Jen málokdo ale stráví potřebný čas obtížným tréninkem, který mu umožní tuto schopnost zdokonalit nad obyčejný průměr. Jen skutečné výjimky mezi učenými používají přímého působení Vůle. Působení skrze prostředníky a využívání cizí energie je totiž daleko jednodušší.
