Zásady správného sběru a uskladnění bylinek
Léčivé rostliny sbíráme v době, kdy obsahují největší množství účinných látek.
Sbíráme za suchého slunného počasí.
Sbíráme jen zdravé a čisté rostliny bez jakýchkoliv příměsí.
Pokud sbíráme ve volné přírodě, nevysbíráváme všechno.
Nesbíráme na chemicky hnojených polích a loukách, na železničních náspech a v blízkosti dopravních cest, průmyslových podniků.
Při sběru nestlačujeme listy a květy, nepoužíváme sáčky a tašky z plastických hmot - může dojít k zapaření a následnému zčernání při sušení.
Následně sušíme ve stínu, vyhýbáme se přímému slunci, jelikož byliny mohou ztrácet svojí zelenou barvu, následně žloutnout a hnědnout a tím i snižovat obsah účinných látek.
Léčivé rostliny se nejlépe suší přirozeným teplem, nebo se může využít speciálních sušiček. Musíme však dávat pozor, aby jsme rostliny nepřesušily a následně se nám nerozpadly na prášek. Nebo naopak aby nám rostlina nezhnila.
Rostliny by jsme měli rozložit na podložku na čistý papír v tenté vrstvě nebo celé zavěsit, nikdy však nepodkládáme novinovým papírem.
Usušenou rostlinu uchováváme v suchu, tmě a dobře uzavřených nádobách nebo i plátěných pytlících.
Vliv "Měsíce":
- Při dorůstajícím " Měsíci" - se sbírají nadzemní části bylin.
- Při ubývajícím " Měsíci" - kořeny, oddenky či cibule.
Kořeny a oddenky se sbírají v době vegetačního klidu, kdy mají nejvíce účinných látek. Toto období připadá na podzim a zimu, v některých případech i na jaro. U trvalek se kořen kořen sbírá ve druhé až třetím roce života. U dvouletek v prvním roce. V půdě necháváme část kořene, aby rostlina mohla znova vyrůst. Kořeny očistíme, opláchneme pod tekoucí vodou a zbavíme všech nečistot. U některých bylin není vhodné povrch kořene mechanicky čistit, jelikož bychom zničili účinné látky, které jsou na povrchu kořene- např. u kozlíku (ztráta silic). Tlustší kořeny podélně nařezáme, aby lépe prosychaly. Kořen je suchý, když se při ohybu láme (není pružný). Některé kořeny se mouhou upravovat fermentací: například u rebarbory, kosatce a hořce. Za nať se označuje nadzemní část rostliny se stonkem, listy a někdy i s květy. Rostliny se nejlépe odebírají ostrým nožem, nejlépe mladé a nepoškozené. U vzorstlých druhů se odjímá pouze horní část rostliny. Poléhavé druhy se oplachují vodou, jelikož mohou být například znečištěné prachem. Listy se sbírájí v období květu, kdy obsahují nejvíce účinných látek. Listy by měly být mladé, nepoškozené, zelené bez skvr a nenapadené hmyzem. Rostlinu neotrháváme celou, aby mohla dál pokračovat ve fotosyntéze. Listy se suší v tenkých vrstvám na stinném místě, teplota při umělém sušení by neměla překročit 35 °C. Sbíráme nejlépe úplně rozkvetlé květy, za suchého počasí. Květy jsou náchylné na zapaření (používáme ke sběru např. papírové sáčky). Po sušení by měly mít zachovanou přibližně svojí barvu, po zhnědnutí jsou již květy znehodnocené.