Nová kapitola
Jeden příběh skončil, druhý se rodí
začíná, zatím jenom nezřetelnými slovy.
Starému sbohem dávám,
z moře mu na pláž mávám.
Vlny jsou osudem, jež mě unáší
vítr je učitel, co slova pronáší.
Poslouchám, šumí povídku
já jsem na lodi, v klídku.
Nová kapitola, přichází a nemusí končit stará
na ostrově zůstává zarostlá tráva.
Nemusel jsem sekat, sušit ani krmit zvěř
odcházím, to mi věř!
Nemá cenu na ostrově čekat,
bát se psů, když začnou štěkat.
Vzít loď a napnout plachty větru vstříc
nastavit slunci líc.
Nechávám na ostrově to, co již neslouží
mé srdce nepláče a pro to se nesouží.
Správný čas nastal, když zrodilo se nové
pro mě je láska něco jiného, než pro Tebe love.
V písku dávno nehledám zlato,
po dešti vím, že je bláto.
Když slunce svítí, noc je jasná
neslyším jen slova krásná.
Chtěl bych v nich hloubku mořského dna
probouzím se ze sna.
Otevírám oči, hledím na mořskou hladinu,
na ostrově nechci být už ani hodinu.
Je pravý čas odejít, napsat novou kapitolu
napsal jsem sbohem na rozřízlém stvolu.
Napsal jsem to na zrcadlo, kam se tak rád díváš
vidíš jen sebe, ve vlastní náruči umíráš.
Mluvíš jen o sobě, příteli z ostrova Samoty
nechci zažívat pocit osamění a nejistoty.
Dívám se na slunce, to vede mě dál,
Jsem rád, že jsem to ustál!
