Gabriel

"Pojď dál, " řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"

"Jestli máš čas, " řekl jsem.

Bůh se usmál a odpověděl: " Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě chceš vlastně zeptat?"

¨"Co Tě na lidech nejvíce překvapuje?"

Bůh odpověděl: " To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že žijí, jako by neměli nikdy umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli mě jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: " Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"

Bůh se usmál a odpověděl: " Chci aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se takové zranění uzdraví. Chci, aby se naučili odpouštět skutkem. Chci, aby věděli, že  jsou lidé, kteří velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí. Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád. Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni samí musejí odpouštět."

Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mou rodinu dělá.

A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu čtyřiadvacet hodnin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."

Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili...