Gabriel

CESTA KE SVĚTLU

Naše duše je kapkou oceánu štěstí...

Naše duše je kapkou oceánu štěstí, života a energie od kterého byla

před miliardami věků oddělena. Na této Zemi plné smutku a agonie je

pouhým cizincem. V tomto světě země, vody, ohně a vzduchu neexistuje

nic, co by bylo stejného rodu. Dokud se duše nenavrátí do svého

původního domova, smutkům a utrpením nebude nikdy konce. Naše tělo

je chrám ve kterém sídlí Pán, jehož nikdo nikdy dosud nenašel ani

nikdy nenalezne jinde, než ve svém vlastním nitru.

Všichni proroci a Mistři tohoto světa všech věků nás ujišťují, že

"království boží" leží uvnitř nás samých a také nikdo z nich

nedosáhl poznání Boha v okolním světě a ani jej tam nehledal. Bůh

sídlí v tomto chrámu "devíti bran" (lidské tělo). Člověk potřebuje

pouze učitele, průvodce, který zná tajemství cesty, tajemství vstupu

do paláce a který jej může dovést do přítomnosti Pána, do

přítomnosti našeho milujícího otce.

To vše je možné pouze v lidském těle, žádný jiný nižší druh bytostí

a ani polobohové takovou možnost a privilegium nemají. Učitel

duchovní vědy je pro lidstvo mnohem důležitější než učitelé všech

ostatních věd a filozofií. Tato lidstvu málo známá cesta je obtížná,

plná léček a labyrintů, takže žádná z lidských bytostí po ní nemůže

jít bez Průvodce - osvícené duše. Tímto Průvodcem musí být žijící

Mistr, který nás může vést do nejvyšších duchovních oblastí, nad

smrt a zničení. Do oblastí ze kterých se již nikdy nevracíme zpět na

tuto Zemi.

Na světě takový dokonalý Mistr vždy existuje. Mistři, kteří dávno

zemřeli ani jejich spisy nám nemohou v ničem pomoci.Tato metoda

poznání byla určena všemi pravými Mistry, a to bez ohledu na to, ke

kterému vyznání, národu či kontinentu náleželi. Je vždy stejná a

stejnou zůstane, protože není vymyšlena lidmi a nepotřebuje ani

žádné změny, dodatky či úpravy. Je zákonem božím a je tak stará jako

stvoření samo.

Jsme tu pro ty kteří hledají cestu

ke světlu...

Modří andělé jsou spojeni s Bohem přímo světelným paprskem a Bohem

také zasvěceni do všech tajemství života a jejich cílem zde na Zemi

je ukázat lidem ( duším ) cestu ke světlu, cestu k Bohu.Jejich přímé

Božské zasvěcení a znalosti z filozofií celého světa jsou

nezastupitelným nástrojem pro všechny, kdož se zajímají o duchovno a

hledají cestu k Bohu. Jsou nedocenitelní pro ty, kteří hledají

duchovní osvícení, protože to je jejich pravým cílem a smyslem.

Nejedná se o náboženství, tedy systém stavějící na pouhé víře, ale o

praktické využívání transcedentálního poznání.

Základní struktura poznání:

1. Víra v božstva : lidé na základní úrovni poznání spíše věří,

než přemýšlejí. Proto byl vybudován polyteistický systém, v němž

bylo ovšem zdůrazňováno, že jednotliví „bohové“ jsou pouze aspekty

jediného Tvůrce. Člověk na základní úrovni poznání má velmi slabou

představivost, a proto potřebuje mnoho model, které zde však byly

jen symboly mnoha aspektů jediné skutečnosti, aby mu poskytly

záchytný bod k pozdějšímu prozření.

2. Mechanický názor : ti, kdož začínají uvažovat o světě, ale je v

nich dosud hodně víry, jsou přesvědčení, že svět je vysvětlitelný

nějakým mechanickým modelem. Jevy, které do tohoto názoru

nezapadají, popírají. V tom se projevuje jejich víra, promísená s

rozumovými úvahami.

3. Transpersonální názor: hlubší poznání zákonitostí světa zjišťuje,

že mechanický názor je zcela nedostačující a řadu jevů není schopen

vůbec vysvětlit. Typickým příkladem mohou být psychické jevy, které

protagonisté předchozích dvou stupňů buď považují za zázrak, nebo

jejich existenci odmítají. Mechanický názor tedy dokáže popsat jen

malou část skutečností, a to ještě jen přibližně. Jak prokazuje

dnešní věda, svět není lineární, jak se dosud soudilo, nýbrž je

nelineární, což znamená, že vše je uspořádáno do cyklicky uzavřených

systémů a vše je spolu spjato. Nikoliv chaos, jak se může

nezasvěcenci na první pohled zdát....!!

4. Transcedentální poznání: je svrchované poznání, že svět je řízen

jedinou silou a že veškerá jeho různorodost je jen mnoha fasetami

jediné skutečnosti. Tímto poznáním zároveň dochází ke sjednocení s

právě pochopenou jednotou. Tento jev je znám jako probuzení nebo

osvícení. Modří andělé své žáky tedy dovádí rozumem tam, kde jej

ostatní systémy potlačují. Ten se ovšem přeměňuje z předchozího

rozumářství na čiré poznání.

Bohužel existuje ještě jedna skupina lidí, a to ti, kteří se ani nic

nesnaží poznat. Ve skutečnosti jsou více než mrtví. Bible není

svatým textem, který předal lidem Bůh.Křesťanství je nepodařeným

potomkem hermetismu a Korán křesťanství, aj.. Bez důkladné znalosti

hermetiky i véd a gnóze ( Poznání ) nelze studovat a pochopit různá

náboženství, natož se dopátrat Absolutní Pravdy - Boha. Bůh není

náboženství. Náboženství lidi spíše rozděluje a hlavně vyžaduje víru

a nikoli poznání a vnitřní prožitek! Alfou a omegou učení Modrých

andělů je ovšem učení o duši, její osvobození z hmotného světa a

ukázání cesty ke světlu, k Bohu.

Lotos je posvátná květina a symbolem krásy a čistoty.

Nedovolte světu, aby vás obemknul svými pouty, aby vás stáhnul do

svého močálu. Zůstaňte stranou jeho lákadel jako květ lotosu, jenž

drží svou krásnou hlavu nad zkalenou vodou, přestože se v ní topí

jeho kořeny.

KARMICKÝ KRUH

KARMA

Jak nectnosti a ctnosti včerejška ovlivňují smutky a radosti

dneška...a jak je uvést do rovnováhy pro šťastnější přítomnost a

budoucnost.

Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický

přírodní zákon příčiny a následku, čin vykonaný se záměrem nebo

vědomým motivem a odpovídající následek tohoto činu, postihující

zpětně aktéra samotného. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny

egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání

přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale

může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”. Zhruba

řečeno, karma funguje následovně: Každý čin, slovo a myšlenka –

pozitivní či negativní – zanechává otisky v mysli. Protože způsob

prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky

nevyhnutně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše

myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků,

budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou. Budeme-li tedy

pochopení karmy používat správným způsobem, přinese nám to svobodu.

V každé situaci tak bytosti mají svobodu rozhodnutí o své

budoucnosti. Diamantová cesta nabízí zvlášť účinné metody na

odstranění otisků negativních, škodlivých činů z mysli. Tyto metody

nám umožňují zbavit se toho, co by v budoucnosti dozrálo jako

problematické stavy a situace. Prostřednictvím buddhistické meditace

můžeme přemoci celý proces příčiny a následku. Pokud se však

nerozhodneme, že budeme pracovat se svou myslí, nebudeme nad ní mít

vůbec žádnou kontrolu a budeme prostě jen obětí svých vlastních

činů.

HARMONIE VESMÍRU

OTEC VESMÍR A JEHO DVANÁCT DARŮ

Jsme harmonií vesmíru a kráčíme cestou k moudrosti, světlu a lásce.

Z přítomnosti do budoucnosti. Den za dnem procházíme křižovatkami

života a ptáme se kdo jsem a kam jdu, kam mně nesou křídla mých

přání? Jaké stopy za sebou ve svém životě zanechávám, světlé či

tmavé? Pohlédneme-li beze strachu k nebi i do svého nitra objevíme

tam tajemné síly a poodhalíme zrcadlo naší budoucnosti. Právě v této

chvíli se ocitáme v nekonečném vesmírném prostoru kde teplem hoří

hvězdy. Nastavujeme jim své dlaně a snažíme se z nich číst jejich

poselství. Jsme zase na počátku své cesty.

Je tomu již dávno kdy otec Vesmír a matka Země měli dvanáct dětí.

Jednoho dne se děti rozhodly, že půjdou žít svůj život na planetu

Zemi. Každému z nich svěřil otec Vesmír zvláštní dar a pověřil je

důležitým posláním. Děti přistupovaly ke svému otci, aby z jeho

rukou přijaly jeho dary.

Ty, Berane, přicházíš a vládneš z roviny mysli do tvých rukou

vkládám semeno žití, které budeš zasévat, aby se rozmnožilo. Přeji

si abys oznámil světu mé stvoření. Za tvou dobrou práci ti daruji

sebeúctu.

Ty, Býku, vidíš a když je tvé oko otevřeno vše je světlo. Tvým

úkolem bude starat se o to, aby semeno nebylo odváto větrem. Musíš

mít hodně trpělivosti a proto ti daruji sílu, moudře ji užívej.

Ty, Blíženče, poznáváš své druhé já a jak tvé druhé já mizí rosteš a

záříš. Tobě dávám otázku bez odpovědi a v hledání těchto odpovědí

nalezneš dar vědění.

Ty, Raku, stavíš svůj světelný dům a v něm bydlíš. Od tebe očekávám,

že budeš lidi učit citu, milovat se a smát se. Za to ode mne

dostaneš dar rodiny, aby se tvé bohatství rozmnožilo.

Ty, Lve, tvým heslem je - já jsem já – přeji si aby jsi světu

oznámil mé stvoření v celé jeho slávě. Musíš se však vyvarovat pýchy

a nesmíš zapomenout, že je to mé stvoření a nikoliv tvé. Dar který

ti dávám je čestnost.

Ty, Panno, jsi matka i dítě tvým úkolem je starat se o to co člověk

dělá a upozorňovat ho na jeho omyly. Přijmi ode mne dar čistého

myšlení.

Ty, Váho, vybíráš si cestu, která vede mezi oběma protiklady. Měla

by jsi vést člověka k tomu, aby si uvědomil své povinnosti k

bližnímu a naučil se pomáhat druhým. Tvé místo je všude tam, kde

panuje nesoulad a nerovnováha. Ode mne dostaneš dar lásky.

Ty, Štíre, jsi bojovník, jdeš do boje a vycházíš z něho jako vítěz.

Tvůj úkol bude obtížný, budeš se trápit tím, že v člověku i v sobě

samém poznáš zvířecí podobu. A tak se stane, že ztratíš svou cestu z

očí, zapomeneš, že toto utrpení si působíš ty sám, protože jsi

správně nepochopil můj záměr a moji myšlenku. Až nalezneš svou cestu

ke mně zpět budu mít pro tebe dar cílevědomosti.

Ty, Střelče, vidíš svůj cíl, dosahuješ ho a pak vidíš další. Od tebe

chci, abys lidi rozveseloval a ukazoval jim v životě jenom dobré

konce. Dostaneš ode mne dar nekonečného nadbytku, abys mohl svítit

do všech temných koutů.

Ty, Kozorohu, ztrácíš se v nebeském světle a obracíš se k němu zády

abys spatřil svůj stín. Stojíš na vrcholu hory ve světle a vidíš své

chyby a omyly. Díváš se dolů do údolí kde je tma a dobrovolně se

rozhodneš přinést tam světlo. Lidé by se od tebe měli naučit práci,

proto vkládám zodpovědnost za člověka do tvých rukou.

Ty, Vodnáři, jsi voda života a rozlévaná žíznícímu lidstvu. Tvým

úkolem je ukazovat lidem jejich budoucnost. Dávám ti dar svobody

abys mohl lidstvu sloužit, kdykoliv tě bude potřebovat.

Ty, Rybo, opouštíš otcův dům a vracíš se abys zachránila ostatní.

Budeš mít nejobtížnější úkol ze všech. Shromažďovat starosti lidí a

umět jim naslouchat. Musíš dát lidem vždy novou šanci, aby to

zkusili znovu. Dávám ti dar ze všech největší, budeš mi z mých dětí

nejlépe rozumět a budeš mít ke mně nejblíže.

A pak otec Vesmír svým dvanácti dětem řekl: „Každý z vás má svůj

dar, ale je to jenom jeden díl mojí myšlenky. Musíte dát své dary

dohromady a jedině tak porozumíte celé mojí myšlence. Až vás všech

dvanáct se stane jedním“.

Děti se rozloučily se svým otcem a vydaly se žít svůj život na

planetu Zemi a plnit své životní poslání. Časem však zjistily, že

nejsou spokojeny se svými dary a úkoly, které dostaly od svého otce

a tak se vydaly za ním zpátky s prosbou, zda si mohou mezi sebou

jednotlivé dary vyměnit. Otec Vesmír se usmál a splnil jejich přání.

Děti byly nadšeny, ale otec jim řekl: „Budete se ke mne ještě

mnohokrát vracet a žádat, abych vás zprostil vašeho úkolu a já

pokaždé vašemu přání vyhovím. Projdete mnoha inkarnacemi dokud

nesplníte své životní poslání, máte na to nekonečně mnoho času. Až

splníte své úkoly smíte být zase u mne.“

Také my jsme dětmi otce Vesmíru a matky Země, hvězdy a jejich

tajemství nosíme sami v sobě. Rodí se, žijí a umírají – stejně jako

člověk. Vesmír k nám promlouvá tichou písní a třpytem zlatých hvězd,

tichem, hudbou i myšlenkami, nekonečnými dálkami a mořským příbojem.

Zanechává nám své poselství, které se zrcadlí na hladině řek. Vesmír

je nádhernou symfonií složenou z několika vět a my jsme jejími

prostými tóny. Všichni společně zníme nádhernou melodií věrnosti,

lásky a světla oslavující život na planetě Zemi. Jsme malým světlem

lásky ve velkém světle lásky a kapičkou lásky v moři lásky. Hledáme

světlo a přinášíme ho dolů na zem, abychom spojili nebe a zemi. Ve

svém srdci nacházíme tiché místo klidu a lásky, která přeměňuje

temnotu noci na světlo dne. Vracíme se zpátky do své každodennosti s

pokorou a moudrostí ve svém srdci. Víme, že náš život je příběh o

nás a jeho smysl mu můžeme dát jen my sami. Každý z nás za sebou

zanechává stopu nejen v životě, ale v celém vesmíru.

D U H O V Á C E S T A

Tam, kde se nebe objímá se zemí, najdeme duhu, jako symbol věčného

přátelství mezi nebem a zemí. Vydejme se nyní spolu cestou duhy do

krajiny naší duše. Zavřeme oči a pohodlně sedíme či ležíme. Svou

pozornost zaměříme na náš dech, který nás spojuje s tímto světem. S

každým nádechem nás zaplavuje vlna naděje a lásky a s každým

výdechem se zbavujeme pocitu strachu, bolesti i úzkosti. Naše tělo

je lehoučké a vláčné, tak, jako vosk tající svíčky. Také naše mysl

je klidná a tichá a je připravena k dnešní meditaci. Vydáme se spolu

po duhovém mostě a budeme procházet sedmi barvami duhy.

První barva, která se před námi objevuje je červená, nadechujme a

vydechujme červenou barvu, která nám dává odvahu a sílu zdolávat v

životě všechny překážky, které před námi stojí.

Z červené se zhoupneme do oranžové, nadechujme a vydechujme

oranžovou barvu, která ovlivňuje naše emoce a touhy.

Po ní přichází žlutá, která působí na naše myšlení, vnímáme energii

žluté barvy. Pokračujeme ve své cestě dál.

Zaplavuje nás zelená, symbol harmonie, přírody, léčení a

znovuzrození. Nadechujme a vydechujme zelenou barvu.

A pak je tu barva modrá, která s sebou přináší klid, mír a nekonečné

plynutí. Ponořme se do modré hladiny ticha.

Další barva, která nám spěchá vstříc je fialová, symbol spirituality

a našeho spojení s duchovním světem. Sjednoťme se s energií fialové

barvy.

Jako poslední se objevuje barva růžová, která znamená bezpodmínečnou

lásku ke všemu a ke všem kolem nás. Stáváme se růžovou barvou, jsme

světlem a láskou.

Přešli jsme duhový most a prošli jsme sedmi barvami duhy, před námi

se objevuje nádherná krajina. Je to krajina naší duše, která je

společná nám všem. Jenom dveře do ní otevíráme a zavíráme každý sám.

Jsme na krásném místě v přírodě a všechno vnímáme tak, jako bychom

tam skutečně byli. Modré nebe nad hlavou, plující oblaka a zlaté

slunce, které nás hladí svými paprsky. Každý den je rozloučením a

zrozením zároveň. Louka se koupe v záři slunečních paprsků a je

krásná jen tak pro sebe. V kapičkách rosy září všechny barvy duhy.

Ve větvích zpívají ptáci, vánek houpe lehoučkou krajkou pavučiny. Na

pestrobarevné květy usedají včely a čmeláci. Z dálky zní harfa a

tráva krásně voní. Cvrček ladí své housličky a začíná hrát svou

líbeznou píseň, kraj tiše naslouchá. Vzduchem plují motýli a nad tím

vším svítí slunce a svými paprsky hladí kraj. Povídají si tu kameny,

zrnka písku i oblaka. Tisíce kapek rosy, pavučiny a semínka, která

vítr rozsévá, to je zázračný svět louky. Každým rokem se zde

probouzí nové jaro a začíná velká slavnost. Každou chvíli do našeho

srdce vstupuje láska. Má tolik barev, tónů i vůní. Je zlatým klíčem,

který odemyká všechna srdce. Necháváme se unášet veškerou krásou

kolem nás. Dotýkáme se květin a vychutnáváme jejich vůni, vnímáme

jejich barvy, krásu a jedinečnost. V trávě se třpytí drobné krůpěje

rosy, díváme se na ně. Právě tady a teď poznáváme, že obraz ranního

slunce v kapičce rosy není nic jiného než samo slunce, stejně jako

odraz života v naší duši není nic jiného než život sám. Kapička rosy

odráží světlo, protože kapka a světlo jedno jsou. My zase odrážíme

ve své duši život, protože život a duše jedno jsou. A když přijdou

mraky a všude kolem nás je tma měli bychom si říci, že tato tma je

dosud nenarozeným svítáním. Kapička rosy na květině se podobá

člověku do jehož srdce vstoupila láska. V našem srdci zní nádherná

melodie, světlo hudby ozařuje zemi, vítr hudby vane oblohou a

mohutný proud hudby proráží skály a vzrušeně se valí dál a dál. S

tóny hudby splývá i naše srdce. Na obzoru se objevuje duha jako

znamení věčné smlouvy mezi nebem a zemí. S pokorou v duši poděkujeme

za dar života a lásky, který nám přináší svítání. Je jenom cesta

jediná a po ní musíš jít, ty i já. Je naším životem a osudem. Já

věčný poutník bloudící jdu světem hrdě se svící a ptám se srdce

svého kudy a kam mám jít a hledám odpověď jak nezbloudit. Veď mě mé

srdce, chci naslouchat tvému hlasu, chci jít za pravdou a žasnu nad

nekonečností času.

Přichází doba rozloučení a návratu, svým pohledem hladíme všechno s

čím jsme se tady potkali. Vracíme se z krajiny naší duše do

přítomnosti a vnějšího světa, který nás obklopuje.

Přejdeme po duhovém mostě, který spojuje nebe a zemi a projdeme

sedmi barvami duhy, ale v opačném pořadí. Jako první se před námi

objevuje barva růžová, pak fialová, modrá, zelená, žlutá, oranžová a

jako poslední barva červená. Jsme zpátky tady a teď. Zhluboka se

nadechneme a vydechneme, pomalu otevíráme oči. Máme v sobě dostatek

sil zdolávat v životě všechny překážky, které před námi stojí.

Kdykoliv se můžeme vydat zpět po duhovém mostě do krajiny naší duše.

Vyznávejme chvilku ticha, naučme se meditovat a tiše vstupme do

našeho nitra, tam je pramen veškerého poznání. Tam najdeme odpovědi

na všechny naše otázky. Naslouchejme tichu v přírodě a vnímejme jeho

kouzlo a krásu, co všechno v něm objevíme… tiše vychází slunce,

měsíc i hvězdy, vnímejme ticho celou svou lidskou bytostí.

Zatím více na : http://modriandele.wgz.cz/